Na Nilu
Kanály a přístavy na Nilu staví lidé už tisíce let. Nový společný výzkum australských a britských vědců starobylých kamenů roztroušených podél Nilu naznačuje, že už starověcí obyvatelé Núbie v severním Súdánu dokázali využívat řeku ve svůj prospěch. Stavěli hráze tak důmyslné, že se obdobné používají dodnes, i když už v jiných oblastech.
„Z rozhovorů s farmáři v súdánské Núbii jsme se dozvěděli, že se říční hráze stavěly ještě v 70. letech 20. století a že půda tvořená některými stěnami se dodnes obdělává,“ říká archeolog Matthew Dalton z University of Western Australia, hlavní autor studie zveřejněné v květnu 2023 na Geoarcheology.
Geniální Núbijci
Původně se předpokládalo, že kamenné núbijské hráze podél Nilu pocházejí pouze z moderní doby, přibližně ze začátku 19. století. Ale jak vědci zjistili, jsou mezi nimi mnohem a mnohem starší. Jsou to kamenné zídky s pevnými základy o různých tvarech, umístění a velikosti, což naznačuje, že měly různé účely. Dle vědců hráze se silným podložím nejspíš sloužily k zadržování vody a úrodných naplavenin z Nilu, tedy zavlažování a zúrodňování půdy. Jiné chránily pole před sezónními záplavami. Vzpřímené zídky stavěli geniální núbijští inženýři jako ochranu před písečnými bouřemi, nebo jednoduše vytvářeli klidné tůňky, aby do nich pro snadnější lov nalákali rybky.
Poblíž starověkého chrámu Solebo na západním břehu Nilu jsou až sedm set metrů dlouhé zdi ze stokilových balvanů. Některé zídky vedly do koryta řeky, a tvořily tak klidný hluboký kanál, který nejspíš, jak vědci soudí, umožnoval snadnější vplouvání lodí. Jsou tak předchůdci dnešních mol a přístavišť.
Roztroušené kameny poděl Nilu naznačují, že starověcí Núbijci stavěli vodní hráze (Súdan, ilustrační obrázek)
Průlomový výzkum
Mnohé z objevených starověkých hrází jsou pod hladinou Nilu a jsou v místech, která se i dnes používají jako kanály. Je tak obtížné je studovat a pro určení jejich stáří jsou nezbytná další bádání. Přesto vědci předpokládají, že je lze datovat do stejné doby jako ty, které objevili na dnes již vyschlém říčním korytě. Například, kamenné hráze u starověkého opevnění Amara West jsou staré neuvěřitelných 3 000 až 3 300 let!
„Je s podivem, že jejich význam donedávna z velké části unikal naší pozornosti…“ říká Dalton a doplňuje: „Tato neuvěřitelně vyspělá technologie hrála klíčovou roli v zemědělství, umožňovala komunitám pěstovat potraviny a prosperovat v náročné krajině Núbie po více než 3 000 let. Tyto monumentální hráze pomáhaly spojovat obyvatele starověkého Egypta a Núbie, protože usnadňovaly dálkový přesun zdrojů, armád, lidí a myšlenek nahoru a dolů po Nilu.“ Dávní Núbijci tak využívali řeku ve svůj prospěch mnohem dřív, než se předpokládalo.
Předpokládá se, že koryto Nilu, kde se v písku nacházejí ruiny bývalých hrází, některé v něm pohřbené, vyschlo díky změnám klimatu kolem roku 1000 př. n. l. V jiných oblastech byly naopak zatopené kolem roku 200 př. n. l.
Zdroje: www.sciencealert.com, babel.ua, www.iflscience.com
