Do hlubin za poznáním
Kanadské pacifické hlubiny oplývají velkým množstvím podmořských hor, teplých vývěrů a studených průsaků, a to díky malým, ale aktivním tektonickým deskám poblíž pobřeží. Právě tato oblast se stala cílem expedice týmu kanadských vědců z několika institucí, která byla součástí velkého projektu Northeast Pacific Deep-Sea Project. Výprava hluboko pod hladinu moře byla zaměřená na pozorování a získávání nových poznatků, které mají přispět k pochopení křehkých mořských ekosystémů a jejich ochraně.
Mezi prvními nečekanými objevy byla prastará podmořská sopka. To by nebylo až tak překvapivé, vědci se však domnívali, že by měla být vyhaslá. Nová pozorování ukázala, že je stále činná a z jejího nitra proudí do okolních vod teplo a živiny. Ani ta ale nebyla to, co je překvapilo nejvíc…
Jako v pohádce
„Je to opravdu výjimečné místo na vrcholu opravdu výjimečného místa,“ uvedla Cherisse Du Preezová, hlubinná mořská bioložka z kanadské organizace Fisheries and Oceans Canada a vedoucí expedice.
Z vrcholu sopky, který leží kilometr a půl pod hladinou prýští horká tekutina, která je oázou pro řadu mořských živočichů. Tam vědci této expedice objevili vajíčka málo známého rejnoka trnitého (Bathyraja spinosissima). Jediný předchozí nález vajíček tohoto vzácného druhu je z roku 2018, kdy je vědci objevili na Galapágách. Ale jak Du Preezová uvedla, tam jich byly řádově pouhé desítky. Zde však k naprostému úžasu vědců „… jich bylo – nevím – sto tisíc? Milion?“ odhadovala Du Preezová. A co víc, vědcům této expedice se dokonce jako prvním podařilo natočit samici jak klade vejce!
Tichomořští rejnoci trnití obývají hloubky od 800 do 2 900 metrů
Stejně jako sopka v kanadských vodách doslova posetá rejnočími vajíčky, bylo i to ekvádorské „naleziště“ poblíž hydrotermálních průduchů, což dle vědců naznačuje, že místa s teplými vývěry využívají samice rejnoků pro kladení vajec – něco jako inkubátor.
Vědci natočili samici rejnoka, jak klade vajíčka
Rejnoci v jesličkách
Tichomořští rejnoci trnití obývají hloubky od 800 do 2 900 metrů u západního pobřeží Severní a Střední Ameriky. Dospělé samice dorůstají až dvou metrů a kladou půlmetrová vejce, která vypadají jako obdélníkové ravioly. Přezdívá se jim proto „kabelky mořských panen“. „Vývoj mláďat trvá čtyři roky,“ vysvětluje Du Preezová a dodává, že „… teplá voda pravděpodobně urychluje dobu zrání vajec, což vede k úspěšnějšímu vývoji mláďat…“ V prostředí „termálních lázní“ se daří i korálům. Poskytují vylíhlým rejnokům ochranu před predátory a dostatek potravy. „… mělký vrchol podmořské hory je téměř korálovou zahradou a bezpečnými jesličkami pro vývoj mláďat, než sestoupí do hlubin…,“ říká Du Preezová.
Následující video ukazuje, jak podmořský výzkum probíhá a jaký hlubinný život vědci naatočili:
Objev kanadských vědců ukazuje, jak jsou tato místa s teplými vývěry důležitá jako líhně pro mořské živočichy i zdraví oceánů. Výzkumníci budou tuto podmořskou sopku dále sledovat, protože neleží v chráněné oblasti, a toto jedinečné prostředí může ohrozit rybolov.
Na expedici a vědeckém projektu NEPDEP (Northeast Pacific Deep-Sea Project) se podílely organizace Fisheries and Oceans Canada, Council of the Haida Nation, Nuu-chah-nulth Tribal Council, Pacheedaht and Quatsino First Nations a Ocean Networks Canada.
Zdroje: www.livescience.com, www.syfy.com
