Kanárkové dívky: Za nenávist k nepříteli zaplatily žlutou kůží i krutou smrtí

3. leden 2020 četba na 4 minuty
Kanárkové dívky z továrny National Shell Filling Factory

Kanárkové dívky z továrny National Shell Filling Factory

Foto: profimedia

Když se během Velké války otevřely stovky nových pracovních míst v muničních továrnách, každý, kdo nestřílel na bojišti, po nich skočil, převážně pak ženy. Jejich denním chlebem bylo do leteckých pum plnit vysoce výbušný trinitrotoluen (TNT). Co ovšem na začátku nevěděly, že jim jeho toxicita zbarví kůži na žluto a vlasy na zeleno. A tak vznikly kanárkové dívky.

Práce hlavně pro ženy

Sháňka po práci byla v době první světové války obrovská. Ženy chtěly svou utrápenou mysl, bažící po jakékoliv informaci o její drahé polovičce, co nejvíce zaměstnat. Možností mnoho nebylo - domácí povinnosti, péče o děti, návštěva přátel a příbuzných.

Na druhé straně propasti zase sháněli pracovité dělníky do muničních továren. Většina mužů bojovala za vlast, a tak továrníkům nezbývalo nic jiného než postavit lávku, převést přes ni zbědované ženy a dát jim nějaký smysl. Zrodily se plničky bomb.

Jedovaté TNT barví i škodí

Na jaře 1916 v nově otevřené továrně poblíž Gloucesteru nastartovalo svou dělnickou kariéru přes 2 000 žen. Jejich úkolem bylo do dělostřeleckých granátů plnit výbušný trinitrotoluen neboli TNT. Co se zdálo jako docela obyčejná a vcelku zábavná práce se ukázalo jako velké zdravotní riziko – TNT je jedovatá nažloutlá látka, která dráždí pokožku a při delším kontaktu ji zbarví na žluto. Při opakovaném styku s látkou může tritol způsobit i anémii, poškození funkčnosti jater, zvětšení sleziny a u mužů sterilitu. Při požití, což se v továrnách často nestávalo, ale zvědavost je nevyzpytatelná, se člověku zbarví moč do ruda.

Vyděšené ženy okamžitě utíkaly k lékaři, kterým ji věcně prozradil, že to se stává. ,,Je to přirozený jev, nic si z toho nedělejte. Po čase to vybledne.“ Uchlácholené ženy se tak vrátily do práce a šťastně poletovaly kolem bomb doslova jako kanárci.

Bomb je potřeba stále víc a víc a továrny rozesílají inzeráty i do novin. Na konci roku je gloucesterská továrna obsluhována 6 000 plniči, z nichž 90 % patří k něžnému pohlaví.

Nehoda, nebo sabotáž?

V továrně National Shell Filling Factory v Chilwellu, patřící k těm starším, pracovalo k červenci 1918 na 6 000 mužů a 4 000 žen, tak obrovský ansámbl dělníků dokázal během 24 hodin naplnit až 47 000 bomb. Ale jak to při podobných pracovních podmínkách bývá, tragédie se dříve či později přihlásí o slovo.

Dne 1. července 1918 otřese chilwellskou továrnou ohromný výbuch. To explodovalo 8 tun TNT a na místě zabilo 134 dělníků a dělnic. Exploze byla natolik ničivá, že z těl obětí zbyly jen ohořelé a rozcupované kusy, které šlo jen stěží identifikovat. Výbuch zranil dalších 250 osob a továrna se do konce dne uzavřela. Už druhý den se ale zaměstnanci museli vrátit do práce, protože granáty jsou stále potřebné a samy se nenaplní.

O explozi se moc nemluvilo. Tehdejší ministr obrany Winston Churchill kondoloval příbuzným obětí svou upřímnou soustrast a sliboval vyšetření tragédie. Scotland Yard byl na stopě špatně nastavených pracovních podmínek, ovšem ředitel továrny Godfrey Chetwynd prohlásil, že továrna splňovala veškeré normy a zřejmě se jednalo o nepřátelskou sabotáž. Tato verze ovšem nikdy nebyla potvrzena.

Přes 19 milionů bomb

Po skončení Velké války se továrna přeměnila na sklad vojenského vybavení. V roce 1919 byl před továrnou vztyčen velký pyramidový pomník obětem tragické nehody. Plaketa kromě úmrtí žen a mužů také zmiňuje i některé zajímavé údaje o továrně jako takové:

První dělostřelecký granát byl naplněn dne 8. ledna 1916. Za první rok bylo naplněno 1 260 000 dělostřeleckých granátů. Za fungování továrny dělníci naplnili 19 359 000 dělostřeleckých granátů, to je 50.8 % z celkového počtu granátů stejného typu použitých Británií během války.

Akční letáky