Práce hlavně pro ženy

Sháňka po práci byla v době první světové války obrovská. Ženy chtěly svou utrápenou mysl, bažící po jakékoliv informaci o její drahé polovičce, co nejvíce zaměstnat. Možností mnoho nebylo - domácí povinnosti, péče o děti, návštěva přátel a příbuzných.

Na druhé straně propasti zase sháněli pracovité dělníky do muničních továren. Většina mužů bojovala za vlast, a tak továrníkům nezbývalo nic jiného než postavit lávku, převést přes ni zbědované ženy a dát jim nějaký smysl. Zrodily se plničky bomb.

Jedovaté TNT barví i škodí

Na jaře 1916 v nově otevřené továrně poblíž Gloucesteru nastartovalo svou dělnickou kariéru přes 2 000 žen. Jejich úkolem bylo do dělostřeleckých granátů plnit výbušný trinitrotoluen neboli TNT. Co se zdálo jako docela obyčejná a vcelku zábavná práce se ukázalo jako velké zdravotní riziko – TNT je jedovatá nažloutlá látka, která dráždí pokožku a při delším kontaktu ji zbarví na žluto. Při opakovaném styku s látkou může tritol způsobit i anémii, poškození funkčnosti jater, zvětšení sleziny a u mužů sterilitu. Při požití, což se v továrnách často nestávalo, ale zvědavost je nevyzpytatelná, se člověku zbarví moč do ruda.

Vyděšené ženy okamžitě utíkaly k lékaři, kterým ji věcně prozradil, že to se stává. ,,Je to přirozený jev, nic si z toho nedělejte. Po čase to vybledne.“ Uchlácholené ženy se tak vrátily do práce a šťastně poletovaly kolem bomb doslova jako kanárci.

Bomb je potřeba stále víc a víc a továrny rozesílají inzeráty i do novin. Na konci roku je gloucesterská továrna obsluhována 6 000 plniči, z nichž 90 % patří k něžnému pohlaví.

Nehoda, nebo sabotáž?

V továrně National Shell Filling Factory v Chilwellu, patřící k těm starším, pracovalo k červenci 1918 na 6 000 mužů a 4 000 žen, tak obrovský ansámbl dělníků dokázal během 24 hodin naplnit až 47 000 bomb. Ale jak to při podobných pracovních podmínkách bývá, tragédie se dříve či později přihlásí o slovo.

Dne 1. července 1918 otřese chilwellskou továrnou ohromný výbuch. To explodovalo 8 tun TNT a na místě zabilo 134 dělníků a dělnic. Exploze byla natolik ničivá, že z těl obětí zbyly jen ohořelé a rozcupované kusy, které šlo jen stěží identifikovat. Výbuch zranil dalších 250 osob a továrna se do konce dne uzavřela. Už druhý den se ale zaměstnanci museli vrátit do práce, protože granáty jsou stále potřebné a samy se nenaplní.

O explozi se moc nemluvilo. Tehdejší ministr obrany Winston Churchill kondoloval příbuzným obětí svou upřímnou soustrast a sliboval vyšetření tragédie. Scotland Yard byl na stopě špatně nastavených pracovních podmínek, ovšem ředitel továrny Godfrey Chetwynd prohlásil, že továrna splňovala veškeré normy a zřejmě se jednalo o nepřátelskou sabotáž. Tato verze ovšem nikdy nebyla potvrzena.

Přes 19 milionů bomb

Po skončení Velké války se továrna přeměnila na sklad vojenského vybavení. V roce 1919 byl před továrnou vztyčen velký pyramidový pomník obětem tragické nehody. Plaketa kromě úmrtí žen a mužů také zmiňuje i některé zajímavé údaje o továrně jako takové:

První dělostřelecký granát byl naplněn dne 8. ledna 1916. Za první rok bylo naplněno 1 260 000 dělostřeleckých granátů. Za fungování továrny dělníci naplnili 19 359 000 dělostřeleckých granátů, to je 50.8 % z celkového počtu granátů stejného typu použitých Británií během války.