Karanténa vs. omezení volného pohybu osob
Karanténa znamená oddělení zdravé osoby, která byla potencionálně vystavena infekci, ať už tím, že byla ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy. Karanténa je povinná a obvykle probíhá doma, v některých případech probíhá v nemocničním zařízení.
Minimální doba setrvání osob v karanténě je 14 dnů, lépe tři týdny. V karanténě jsou tedy osoby, které nevykazují příznaky onemocnění. Smyslem je oddělit takového potencionálně nebezpečného člověka od ostatní populace a zabránit tak přenosu infekčního onemocnění v období, ve kterém se může infekční onemocnění šířit.
Karanténní opatření a izolace jsou součástí legislativy ČR zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Mezi karanténní opatření patří karanténa, lékařský dohled a zvýšený zdravotnický dozor.
V průběhu karantény zůstaňte doma, izolujte se od ostatních osob v domácnosti, noste roušku nebo respirátor, dodržujte zvýšenou hygienu, vyhněte se sdílení domácích potřeb, nezvěte si domů návštěvy, držte se dál od domácích zvířat, své prádlo perte zvlášť na teplotu vyšší než 60 °C, veškerý svůj odpad (např. papírové kapesníky) dávejte do samostatného pytle, který vložíte ještě do dalšího pytle, zavážete a vyhodíte do komunálního odpadu.
Omezení pohybu
Omezení pohybu osob není totéž, co karanténa. Lidem, kterým je doporučeno nebo nařízeno, aby omezili volný pohyb, znamená, že se budou pokud možno co nejvíce zdržovat doma, ven budou vycházet pouze na cestu do zaměstnání a zpět a na nezbytné nákupy.
Karanténa byla známa už ve 14. století
Karanténa byla v Evropě zavedena Benátčany v Raguse (nynější Dubrovník) roku 1377. V některých přístavech musely lodě čekat čtyřicet dní (quaranta = italsky číslovka 40), před tím, než směla jejich posádka vystoupit na pevninu. Toto opatření bylo ve 14. století zavedeno, aby se zabránilo šíření moru. V Itálii byl již roku 1374 založen benátský Úřad pro zdraví/karanténu (quaranta giorni). V roce 1799 v USA schválil kongres zákon o karanténě.
Roušky v době moru
Karanténu lidé v dobách minulých brali velmi vážně a snažili se ji i přes neznalost epidemiologie dodržovat. Například před šířením moru zavírali městské brány a kontaminované věci pálili. Neměli k dispozici žádné dezinfekční prostředky, jen vodu a mýdlo. Pokud v přístavech po dobu čtyřiceti dnů nepropukla epidemie, vpustili posádku i zboží na pevninu.
V době černé smrti si lidé chránili obličej, na dobových obrazech můžeme vidět, že si ústa i nos chránili rouškami. Lékaři nosili ochranné oděvy a doufali, že je před morovou infekcí ochrání. Nasazovali si masku se zobákovitým tvarem, do které vkládali houby namočené v octu a dalších aromatických substancích. Dnes mají lidé problém s tím, aby si při pohybu venku nasadili roušku či respirátor a chránili tak sebe i ostatní.
