V 50. letech vydali Toman Brod a Eduard Čejka historickou práci s názvem Na západní frontě, ve které popsali zásluhy československých odbojářů působících za války v západních zemích. Komunistický režim ji tehdy zakázal, protože bojovníky ze západních linií považoval za zrádce načichlé kapitalismem a podle toho s nimi také zacházel. Kniha vyšla znovu až po uvolnění v 60. letech a vzbudila velký ohlas. Autoři v ní zmínili i Karla Čurdu. Konkrétně citovali dopis československých vojáků v Anglii, který před Čurdou varoval exilového ministra obrany Sergěje Ingra.

Démon už od narození?

Čurda byl podle tohoto dopisu nestabilní osobností už před vysazením, projevoval sympatie s Hitlerem i sklony k alkoholismu. Československý národ tento popis přijal s nadšením a zcela nekriticky. Našla se démonická černá ovce, nejhorší kolaborant ze všech kolaborantů, na kterého se mohla snést všechna nenávist.

Teprve historik Jiří Plachý se dokumentu podíval takzvaně na zoubek a zjistil, že jde o podvrh. Čurdova povaha byla ve skutečnosti do poslední chvíle před akcí popisována jako upřímná, nadřízení ho považovali za naprosto spolehlivého a neměli žádný důvod, proč ho do skupiny s Kubišem a Gabčíkem nezařadit.

(Zdroj: zpravy.aktualne.cz)

Dodnes není jasné, proč se takový falzifikát v jinak věrohodné a přínosné publikaci objevil; je možné, že v 50. letech panoval obecný zájem na tom, aby byla vina za důsledky Čurdovy zrady přičtena exilové vládě v Anglii, která výsadkáře špatně odhadla a nedbala varování.

Zlomil ho strach o matku

Podle nových poznatků byl Karel Čurda původně statečným mužem a bezprostředně po atentátu na Heydricha se choval stejně odvážně jako jeho druzi. Zlom přišel až ve chvíli, kdy odjel navštívit svou matku do Nové Hlíny na Třeboňsku.

Nemůžeme vědět přesně, co se zde odehrálo, zdá se být ale logické, že na mladého výsadkáře silně zapůsobily zprávy o vypálení Lidic. Obava, že stejný osud postihne i jeho ves, kde kromě maminky bydleli i bratři s rodinami, najednou převážila nad jakoukoli jinou hodnotou. Čurda se vydal na gestapo, ačkoli věděl, že tím začne jeho konec.

Při výslechu neustále vyjadřoval strach o svou matku. Nacisté pochopili jeho slabost a rozhodli se ho využít k dalším akcím. Nikomu z tvojí rodiny se nic nestane, když... Čurda se ocitl v psychologické pasti. Nezradil jen Gabčíka s Kubišem a všechny, kdo jim pomáhali, zmařil také akci dalších parašutistů, které Anglie vyslala do Čech na podzim.

(Zdroj: dvojka.rozhlas.cz)

Z čestného muže nedůstojná troska

Jeho rodina byla v bezpečí, ale na rukou Čurdovi vyvstávalo stále více a více krve nevinných a statečných lidí. Kdyby měl býval charakter pokřivený od začátku, s radostí by užíval peněz z odměny, kterou mu nacisté za pomoc k dopadení atentátníků vyměřili. Radoval by se i ze své německé novomanželky a čerstvě narozeného syna. Jenže Čurda býval čestný muž a teď ho trápilo svědomí. Začal pít. A pil tak, že ho i gestapo nakonec ze svých služeb pro neschopnost propustilo.

Po válce se sám přihlásil na policii a nemohl se dočkat, až ho oběsí. Svou zradu nemohl nijak obhájit a dobře to věděl. Důstojný život už pro něj nebyl možný.