Karel Hašler (1879-1941) se do naší paměti zapsal zejména vlasteneckými songy, které si utahovaly z Němců a českému lidu dodávaly naději během okupace. Jeho kritická mysl ho však provázela celou hudební kariéru a Hitlerova rozpínavost rozhodně nebyla jediným tématem, jež si bral na paškál.
Za časů monarchie Hašler ladil svou kytaru protirakousky. Po vzniku samostatného Československa ho děsilo, co se děje v porevolučním nově vytvořeném Sovětském svazu. Před rudým nebezpečím varoval své spoluobčany texty typu: "Kampak na nás bolševíci, copak vás to napadá, víme, jak ta vaše volnost vypadá..."
Komunisté ho nenáviděli už za první republiky. Když se v říjnu roku 1941 ocitl v koncentračním táboře Mauthausen, dostali coby jeho spoluvězni příležitost vyřídit si s ním účty. Kápo se postaral o to, aby byl Hašler přeřazen z lehké práce v punčochárně na těžkou dřinu do kamenolomu. 62letý zpěvák neměl šanci nelidské podmínky přežít. Ztratil dřevák, a do zimy vyrážel s nohou omotanou hadry. Po surovém bití ze strany dozorce dostal zánět do rány v noze. Tři dny před Vánocemi byl mučen znovu, tentokrát ho dozorci na mraze polévali studenou vodou. Druhý den na nástupu upadl a už nevstal.
Národ na něj nezapomněl, i když se komunisté po převzetí moci v Československu snažili jeho památku zadupat do země. Hašler si ale nevědomky pojistil věčnou slávu už v prosinci roku 1920, kdy se za ním vypravil výrobce bonbonů proti kašli a zeptal se ho, zda by je mohl pojmenovat po něm. Karel Hašler zahynul v Mauthausenu, ale hašlerky se prodávaly dál. Možná i díky nim písničkářovo jméno nikdy neupadlo v zapomnění.
