Co nás ve škole neučili: Vyhnanství K. H. Borovského v Brixenu byl luxus

Vyhnanství K. H. Borovského by leckdo považoval za ozdravnou dovolenou

Vyhnanství K. H. Borovského by leckdo považoval za ozdravnou dovolenou

Foto: Shutterstock.com; Wikimedia Commons, By Unknown author Public Domain, https://commons.wikimedia.org/

"Měl byste se sbalit. Venku je zima a cesta bude ještě dlouhá." Bylo kolem třetí hodiny ranní, když policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky vyzvali Havlíčka, aby je následoval. Na 16. prosinec 1851 zakladatel české žurnalistiky, satiry a literární kritiky dlouho vzpomínal. Toto datum dokonce nenáviděl; ten den byl násilně odtržen od své rodiny, práce a budoucnosti.  

V osmadvaceti letech byl Karel Havlíček Borovský na vrcholu slávy i politického vlivu. Vlastnil největší české noviny, byl všeobecně známý, obdivovaný a materiálně zajištěný.

Každá mince má ale dvě strany a bylo jasné, že jeho kritika panovníka a společnosti nebude dlouho tolerována. I když se o dcs.wikipedia.orgva roky později rozhodl, že bude žít v ústraní, společensky se už nebude tak angažovat a bude se věnovat hospodářství, byl stále trnem v oku rakouským politikům. Už od něj chtěli mít svatý pokoj. Proto na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Franzi Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Pro císaře to ale nebyl žádný trest, jelikož Salzburg bylo významné město. Rozhodl, že Havlíček pojede do jižního Tyrolska, do Brixenu.

"Domnívám se, že význam Brixenu a Havlíčkova vyhnanství je dán ne tím, co sám Havlíček zažil, jak se k tomu stavěl a jaké o tom máme historické zprávy, ale dobou, která to hodnotí. V porovnání se zlem holocaustu byl Brixen fešáckou dovolenou. Možná i v porovnání s politickými procesy v padesátých letech byl Brixen řešení, které by každá Milada Horáková brala. Ale v porovnání s tím, co přinesla například normalizace a co přináší současnost, byl Brixen nezaslouženým trestem bez soudu, který skutečně Havlíčkovi zničil život a nasadil mu symbolickou trnovou korunu," říká v pořadu České televize psychiatr Cyril Höschl. (Zdroj: edu.ceskatelevize.cz)

Karel Havlíček Borovský si nedokázal užívat krásnou přírodu.  I přesto, že za ním pak přijela manželka Julie s dcerou Zdeňkou a společně si pronajali malebný domek se zahradou, byla mu vyplácena měsíční renta 400 zlatých a jedli z jídlo z restaurace, nebyl spokojen. Stále za sebou cítil policejní dozor, který sledoval jeho i jeho korespondenci.

z historie Staropramenu

Smíchovské pivo vzniklo díky českým vlastencům

"Ach ty vládo, převrácená vládo! Národy na šňůrce vodit chceš, ale s čtyřmi koňmi na opratích vládnout nemůžeš!" (Zdroj: cs.wikipedia.org) Psychické strádání se odrazilo i v Havlíčkově díle, v autobiografické skladbě Tyrolské elegie, v níž popisuje zatčení a deportaci. V dalších dílech Král Lávra a Křest svatého Vladimíra napadal světskou i církevní reakci a absolutismus. Nejhorší pro něj byl fakt, že je stranou od veškerého dění, a že odjela i jeho žena Julie, které se zhoršila tuberkulóza.

Až když Havlíček podepsal smlouvu, že nebude ve svých aktivitách pokračovat, byl po čtyřleté konfinaci propuštěn zpět do Čech. Nesměl ale překročit hranice Německého Brodu, zapovězenou měl i Prahu, kde po smrti jeho manželky vychovávali prarodiče jejich dceru. Celkově mu pobyt v Brixenu napomohl k tomu, že svůj život vzdal. Smrt ženy, odloučení od dcery i zákaz milované práce mu zhoršily zdravotní stav. Ve věku 34 let zemřel na tuberkulózu. (Zdroj: cs.wikipedia.org)

Akční letáky