Karel Hynek Mácha se narodil jako Ignác do chudé pražské rodiny 16. listopadu roku 1810. Byl doslova renesanční osobností. Kromě psaní miloval divadlo a byl vášnivý cestovatel. Po kraji chodil pěšky a vyhledával zajímavé přírodní scenérie a romantická místa spojená s historií. Také kreslil, maloval a studoval právo. Mluvil česky, německy, učil se latinsky a polsky. I přesto, že měl tolik zájmů, si vždy našel čas na lásku. Nejvážnější známostí byla Eleonora Šomková zvaná Lori, která mu 1. října 1836 porodila syna Ludvíka. Ten však po osmi měsících zemřel. Následoval tak svého otce, jehož smrt je jako vystřižena s tragických románů.
Pro pomoc druhým položil život
Byla neděle 23. října a Karel Hynek Mácha seděl na vrchu Radobýl, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech. Měl vynikající náladu. Vzpomínal na svého novorozeného syna a milující Lori, které před nedávnem potkal. Najednou si však všiml požáru dole ve městě. Neváhal ani minutu a rychle seběhl z kopce dolů, aby přiložil ruku k dílu. Hašení nebylo jednoduché. Plameny šlehaly nebezpečně vysoko a voda stříkala všude kolem. Nejen na hořící budovu, ale také na obětavé dobrovolníky. Zchvácený Mácha se rychle napil a pokračoval v hašení.
K.H. Mácha - Kresba od Jana Zrzavého
V následujících dnech se mladíkovi přitížilo. Zvracel, měl průjem a léčil se svařeným vínem. Trpěl zimou a mluvení mu dělalo takové problémy, že se dorozumíval jen pomocí posuňků. Večer 5. listopadu poslal lékař pro kněze. Mácha s ním však odmítl jakkoliv komunikovat. Následujícího dne, asi ve tři hodiny ráno, zemřel. Oficiální zpráva stanovila jako příčinu smrti lehčí choleru tzv. cholerinu, pocházející z infikované vody.
Místo svatby pohřeb
8. listopadu 1836, v den, kdy se měl básník ženit, se konal jeho pohřeb. Účastnilo se ho jen pár známých. O to větší pozdvižení vyvolala Máchova smrt v Praze. 17. listopadu se konala zádušní mše, na které nechyběli Máchovi rodiče ani přední české osobnosti, jako byl Josef Jungmann. Lidé Máchu oslavovali a žádali vydání jeho díla.
Za pár let si však na tragickou smrt mladého milovníka nikdo nevzpomněl. Až o deset let později vyzval Karel Havlíček Borovský, aby se o poslední místo odpočinku slavného kolegy někdo postaral. Od té doby začali lidé hrob zdobit a v roce 1861 byl postaven také pomník ve tvaru jehlance.
Romantický klid narušila válka
Karel Engliš, guvernér Národní banky, dal 1. října 1938 podnět k exhumaci Máchových ostatků a jejich převezení do hlavního města. Chtěl je tak zachránit ještě před tím, než dojde k zabrání českého pohraničí. Tak se slavný básník dostal do Prahy.
Dne 6. května 1939 byly jeho ostatky vystaveny v Pantheonu Národního muzea. Přišlo se na ně podívat více než 50 tisíc lidí. O den později se konal pohřeb. Jakmile byla rakev spuštěna a zasypána květinami, přiletěla malá pěnkava a usedla na náhrobek. Lidé byli nadšeni. Máchův druhý pohřeb se tak stal národní manifestací proti tehdejší politické situaci. (Zdroj: MICHLOVÁ, Marie. Smrt a pohřby slavných, aneb, Poslední cesty osobností našich dějin. Řitka: Čas, 2016. Český čas. ISBN 978-80-7475-168-4.)
