Nejošklivější král v historii zemřel bez dědice a byl posledním Habsburkem, který usedl na španělském trůně.
Vědec oživil tvář Karla II. Habsburského
Habsburkové byli jedním z nejmocnějších vládnoucích rodů, který vládl v dějinách Evropy. Na vrcholu své moci se udrželi úctyhodných 5 století.
Habsburské impérium bylo říší, "nad kterou slunce nikdy nezapadá". Habsburkové disponovali silnými vojsky, byli bystrými politiky a vládci největších evropských území. Vlastnili Čechy, Uhry, Španělsko či Portugalsko, rozhodli se i expandovat na území Ameriky. Dokonce si činili nárok i na korunu císaře Svaté říše římské.
Nejmocnějším z Habsburků byl pak Karel II. Poslední z dynastie, který usedl na španělský trůn.
Jeho život byl poznamenán špatným zdravotním stavem a navzdory dvěma sňatkům, zemřel bez dědice. Přesto lze konec jeho života považovat za tu šťastnější část. Nyní se vědcům podařilo oživit jeho tvář.
Nejošklivějšího krále v historii zničily geny
Habsburkové byli mocnými vládci. Určovali chod evropské politiky, a právě oni psali dějiny celého světa.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Ačkoliv byl Karel II. králem, všechna královská privilegia mu byla málo platná. Na trůn usedl v pouhých čtyřech letech a celý život bojoval s tělesnými, ale také psychickými postiženími.
Byl považován za nedůležitého a za pouhé rozptýlení královského dvora. Nikdo ho nerespektoval a jeho důležitost byla ignorována. Kromě toho byl Karel II. Habsburský nejošklivějším králem v historii.
Podepsalo se na tom především křížení královského příbuzenstva, které trvalo několik dlouhých generací. Tato tradice však byla u královského dvora zcela běžná. A právě to si u Karla II. vybralo nemalou daň. Právě on byl tím, na kom se příbuzenská plemenitba podepsala v rodě Habsburků nejvíce.
Už jeho narození doprovázela celá řada obtíží. Do vínku mu pak bylo dáno kulhání, epilepsie, senilita a poměrně brzká plešatost.
Konec života znamenal pro Karla II. výrazné zhoršení jeho, už tak dost chatrného, zdraví. Ruku v ruce s tím přicházelo i zhoršení psychiky. Karel II. trpěl na velké změny nálad. Byl fascinován zesnulými příbuznými, které dokonce nechal exhumovat. Měl totiž nutkavou potřebu si je prohlédnout.
Po odchodu do důchodu si Karel II. život na krátkou chvíli užíval konečně podle svého. Mohl se věnovat činnostem, na které jako panovník neměl čas. Většinou tak trávil dny hraním her a sportem.
Miloval střelbu a zemřel krátce před oslavou 39. narozenin.
Tím, že neměl dědice, který by po něm nastoupil na španělský trůn, uvrhl svou smrtí Španělsko do války o nástupnictví.
Zdroje:
