Na sklonku života se král Karel II. Navarrský velmi trápí, žádný z osvědčených lékařů ho nedokázal zbavit bolesti a uzdravit, takže byl nucen si do svých pokojů zvát různé bylinkáře a šarlatány s neosvědčenými metodami. Při posledních návštěvách mu jeden z mužů poradí, aby namočil lněné plátno do kořalky a zabalil se do něj od hlavy k patě.

,,Služebník vás do něj zašije a vy v pytli zůstanete celou noc. Tím se podpoří léčebná síla. Jakmile se z něj dostanete, budete zdráv a vitální,“ řekne přesvědčivě a král už shání, kdo ho do plátna zašije.

Pokojem se line vůně alkoholu, na posteli je položeno mokré plátno, do něhož si Karel ulehne. Služebná vezme okraje a zabalí svého krále, připraví si jehlu a začne šít. Proces netrvá dlouhou, je rychlá a zdatná. Král mlčí a čeká, až mu bude sděleno, že je hotovo. Zbývá ještě zašít malý kus u hlavy, když v tom si služka všimne dlouhé nitě visící z plátna. Nerada by králi ublížila nůžkami nebo nožem, a tak se místo ustřižení rozhodne hyzdící ocásek upálit. Vezme hořící svíčku, přiblíží ji k niti, ale spolu s ní vzplane celá látka i s králem uvnitř.

Bolestivá smrt

Pro panovníka v pytli nastávají muka. ,,Co se děje? Já hořím!“ křičí a dožaduje se pomoci, jenže služka stojí jako přikovaná, oněměle zírá na pochodeň před sebou a neví, co má dělat. To už král řve z plných plic, žhnoucí plameny se mu dostaly ke kůži a spalují ho zaživa. Služka se rozhodne utéct.

Těžké kroky přehluší králův jekot, služka utíká, co jí nohy stačí, na zmatené otázky rozmazaných šmouh kolem sebe nereaguje. Jakmile se ocitne v dostatečné vzdálenosti od tragédie, je pronikavý královský hlas slyšet natolik zřetelně, že do jeho komnat vtrhne početné služebnictvo. Hořící pochodeň okamžitě uhasí a Karla vyprostí z černého kokonu. Po dlouhém strádání umírá 1. ledna 1387 ve své posteli.

Verzí je víc

Uroněných slz je pomálu. Karel II. Navarrský totiž rozhodně nebyl oblíbeným panovníkem. Lidé ho považovali za špatného člověka, za intrikána a neúspěšného vraha – celkem dvakrát se údajně pokusil otrávit Karla V., jehož otce nenáviděl. Za to si také vysloužil přízvisko Špatný, které mu už nikdo neodpáral. Jeho smrt se pro lid stala vysvobozením, ačkoliv nemusela proběhnout přesně tak, jak je zmíněna výše.

Podle jiné verze se král zabalil do plátna nasáklého vínem, aby si udržel tělesnou teplotu. Ohříván byl pánví s uhlím, jiskra z uhlíku ovšem přeskočila na plátno a to vzplanulo. Ta nejmírnější zase pochází od biskupa, který byl u panovníka, když umíral. Žádné ohnivé peklo se prý nekonalo, král zemřel pokojně ve své posteli.