Karel II. (1332 – 1387) nebyl zrovna oblíbeným panovníkem, jak o něm napovídá i jeho přízvisko "Špatný". Navarrské království bylo pro jeho ambice příliš malé a v prvním desetiletí po korunovaci ho s pohrdlivým výrazem v tváři navštívil jen několikrát. Většinu času trávil ve Francii, kde vyrostl a kde si nárokoval významnější trůn.

Vzhledem k tomu, že jeho otec byl bratrancem Filipa VI. Francouzského a jeho matka prvorozenou dcerou Ludvíka X., jeho nároky byly do jisté míry oprávněné. Jenomže na post samotného krále to pořád nestačilo, aspoň dokud žili legální následovníci. Nepomohlo ani to, že Karel pojal za manželku dceru soudobého francouzského panovníka Jana II.

Kam vítr, tam plášť

Mocný tchán o něj nejevil zájem, zato protěžoval jistého šlechtice jménem Charles de La Cerda. Rozzuřený Karel svého "soka" nechal zavraždit a domluvil se s Angličany, že proti Janu II. společně vytáhnou do boje. Hned poté tchánovi zase začal podlézat a usmířil se s ním. Jen proto, aby zanedlouho osnoval jeho vraždu.

K té sice nikdy nedošlo, nicméně Karel dostal více příležitostí projevit svou zrádcovskou povahu. K Angličanům přebíhal, kdykoli mu ve Francii teklo do bot. Během pařížského povstání se postavil na stranu rebelů, ale zanedlouho jich nechal stovky zmasakrovat.

Když ve svých 54 letech zemřel krutou smrtí, doboví moralisté v tom viděli Boží trest za jeho hříchy. Po dlouhá staletí pak vychovatelé poučovali své vznešené svěřence: "Vidíš, takhle dopadne zlý intrikán."

Přeskočila jiskra, bohužel doslova

O tom, co přesně zavinilo královu mučivou smrt v plamenech, existují různá vyprávění. Jedno praví, že se Karel II., sužován bolestivými nemocemi, na radu svého lékaře nechal zašít do lněného plátna napuštěného brandy. Služka, která pytel zašívala, měla zřejmě ve zvyku konec nitě přepálit svíčkou, ale neuvědomila si, že tvrdý alkohol je silně hořlavý. Když se pak panovník vmžiku proměnil v živou pochodeň, v panice utekla.

Podle druhé verze se měl král zabalit do prostěradla namočeného ve víně a nechat se hřát žárem žhavých uhlíků v nádobě přiložené k posteli. Z uhlíků pak vyskočila jiskra, a neštěstí bylo na světě.

Najdeme také historiky, kteří zvěstem o králově smrti v plamenech nevěří. Příběh se však v Evropě těšil velké popularitě a byl vyobrazen v mnoha středověkých kronikách.