Výběr jídel pro stůl Karla IV. vycházel z francouzské dvorní kuchyně, díky císařově sečtělosti a častému cestování se tu však projevovaly i vlivy cizí; dováželo se cizokrajné koření, znám byl zázvor, hřebíček, muškátový oříšek, skořice a také šafrán. Mezi koření se počítal i cukr, který rovněž patřil k drahým a dováženým surovinám. Běžným dochucovadlem byl ocet, řada pokrmů se sladila medem.
Karel IV. však nebyl jen labužník, ale také člověk zbožný a rozumný. Důsledně dodržoval církevní půsty a dbal na rady lékařů. Středověká medicína doporučovala jíst jen dvakrát denně: první jídlo se konzumovalo mezi 10. a 11. hodinou, druhé až kvečeru okolo šesté. Obžerství se považovalo za jeden ze smrtelných hříchů, a tak vzdělanci kladli panovníkovi na srdce, aby se druhý den po bohaté hostině zdržel dalšího hodování a raději si dal přinést jen jeden střídmý pokrm.
V době půstu se měl středověký člověk zdržet masa a tuku z hospodářkých zvířat, někdy se nesmělo pít ani mléko. Sám otec vlasti blahé paměti půsty poctivě držel a místo tradičního vepřového a zvěřiny svým hostům nabízel množství ryb připravených na různé způsoby, stejně jako lehčí maso zpěvavých ptáků a dalších opeřenců. Mezi šlechtou pak postupně začala narůstat obliba bažantů, koroptví a křepelek, ti nejbohatší si mohli dovolit i pečínku z páva. Jako jídlo ve středověku posloužilo všechno, co běhalo po lese - včetně veverek.
Ve starých kuchařkách lze najít recepty na omáčky, v nichž se veverky s oblibou vařily: základem tzv. žluté omáčky byla játra, krajíc bílého chleba, hovězí vývar a zázvor. Černá omáčka se zase připravovala ze švestek a dalšího sezónního ovoce a dochucovala se různým kořením.
Jídelníček prostého lidu se od toho šlechtického značně lišil; maso si obyčejní vesničané a měšťané mohli dovolit jen o svátcích, základem jejich stravy byly různé kaše z luštěnin, obilovin a otrub. Chléb si chudší vrstvy pekly z nahrubo mleté mouky, zatímco bohatí požívali pečivo jemnější, bílé. Zelenina se jedla převážně mezi chudinou. Doboví lékaři ji považovali za nezdravou, protože rostla "příliš blízko zemi" a způsobovala nadýmání, takže ji šlechticům nedoporučovali. Možná i z tohoto důvodu bylo na venkově odjakživa zdravěji...
