Zpráva o otravě se roznesla rychle. Byla tak věrohodná, že se dokonce začal hledat viník celé události. Mezi podezřelé patřil moravský markrabě Jan Jindřich, milánský signor Luchino de Visconti a další čeští šlechtici. Největší podezření však padlo na dva královské komorníky. Ve chvíli, kdy už byli málem odsouzeni k smrti, však na scénu vstoupila královna Anna Falcká. Kajícně se doznala, že svého chotě neúmyslně otrávila právě ona.
Za vše prý mohla láska. Anna si chtěla Karla k sobě ještě více připoutat, a proto mu dala vypít elixír. Panovník se však přiotrávil. Vše potvrdil 10. listopadu 1350, kdy sdělil papeži, že za jeho nemocí stála „invaleduto et dyscrasia“, tedy nerovnováha tělesných šťáv. Král však hlavě církve lhal „jako, když tiskne". Dobře totiž věděl, že pravda o pravém důvodu jeho indispozice nesmí vyjít ven. Ohrozil by se totiž jeho záměr stát se císařem. Osobně tedy kontroloval všechny písemnosti a kroniky. Skutečnou příčinu nemoci odhalili až významní čeští antropologové.
Milovník turnajů
Když v roce 1347 papež mladého Karla pokáral, že příliš holduje hrám a rytířským zápasům, což není v souladu s jeho postavením, netušil, jakou bude mít tato vášeň dohru. Karel totiž turnaje miloval a nehodlal se jich vzdát. Na podzim roku 1350 proto odjel do Itálie. Nechal se zapsat pod falešným jménem a erbem a těšil se na zápas.
Turnaje byly běžnou součástí středověké zábavy. Mohlo jít však i boj na život a na smrt.
Publikum tleskalo, hudba hrála a barevně odění rytíři se chystali srovnat své síly. Mezi nimi byl i čtyřiatřicetitelý Karel. Zvedl těžké dřevěné kopí, zaostřil na soupeře, pobídl koně a tryskem se hnal vpřed. Za pár sekund ucítil prudkou bolest. Soupeř ho zasáhl tak silně, že ho vymrštil ze sedla. Šílenou rychlostí se blížil obličejem k zemi. Když dopadl, zahalila ho tma.
Osudný turnaj
Velká nárazová síla byla vedena na střed brady. Ta se symetricky vylomila v rozsahu 6 předních zubů. Energie se pak přenesla tělem až na kloubní výběžky čelisti, které se zlomily. Pak pokračovala dál až na krční páteř. Došlo k vykloubení levého meziobratlového kloubu C5/C6, s přesmyknutím a zaklíněním kloubních výběžků. Krvácení do páteřního kanálu pohmoždilo míchu. Karel IV. ochrnul na všechny čtyři končetiny. Následky nehody však pokračovaly. Králi otekl jazyk, spodina ústní, podbradová a obě podčelistní krajiny. Uzavřely se dýchací a polykací cesty. V tu chvíli budoucí Otec vlasti bojoval o život.
Po takovém zranění by většina lidí rychle zemřela. Podle historiků a antropologů byl však Karel IV. mimořádně dobře stavěný, silný, vytrénovaný, a právě to mu pomohlo překonat první nejkritičtější okamžiky po pádu. Zásluhu na záchraně života však mají také italští lékaři, kteří skvěle zareagovali. Ještě na kolbišti narovnali poraněnou páteř. „Lékaři sáhli k nejsilnějším prostředkům. Uchopili rytíře za vlasy a zatáhli tak, že mu jich dost vytrhali," píše florentský kronikář Villani.
Karel IV. - operace
Také podle obličejového chirurga a stomatologa Doc. MUDr. Jiřího Ramby, DrSc., který prozkoumal pozůstatky krále, byl Karlův úraz velmi těžký a je jen s podivem, že ho přežil. Italský turnajový chirurg však věděl, co dělá. Zastavil krvácení, z dutiny ústní odstranil krevní sraženiny a pak se snažil uvolnit hluboko zaraženou bradu. Nejprve ji vysunul a zlatým nebo stříbrným drátem ji zpevnil. Ošetřil také potrhané sliznice, okostici a rány na kůži. Poté celou čelist znehybnil obvazem.
První pomoc musela být extrémně bolestivá. Jiří Ramba tedy předpokládá, že lékaři mohli použít „uspávací houbu" namočenou do roztoku z opia, listu mandragory a listu bolehlavu. Ta se využívala již od 10. století.
V Čechách
Zhruba po deseti dnech po pádu byl Karel schopný převozu domů. Do Prahy se však vrátit nemohl. Známí ho tedy s největší pravděpodobností ukryli na hradě Bezdězu a rozšířili fámu o otravě, aby měl čas na zotavení. V té době byl zcela odkázán na pomoc druhých. Karel IV. bojoval s dýcháním, bolestí, otoky, výrony a proleženinami. V dubnu roku 1351 už byl ale schopný sednout na koně a vypravit se do Českých Budějovic, aby zde s vévodou Albrechtem I. Habsburským podepsal mírovou dohodu.
Zdroj:
