„Měl černé vlasy, velké oči, od sebe široce rozložené,“ shrnuje poznatky o Karlovi italský kronikář Matteo Villani, „tváře široké a plné, černý vous a vpředu lysou hlavu.“
Tvář poznamenaly souboje
V roce 1977 se podařilo podle dobře zachovaného obličejového skeletu ztvárnit velice věrnou rekonstrukci císařovy podoby. Profesor Emanuel Vlček promítl přes sebe Karlovy podobizny z Karlštejna a chrámu sv. Víta. Na jich základě mohl upřesnit některé znaky, jako například vlasovou hranici (Karel měl totiž čelní pleš), dále tvar kníru a brady, tvar hřbetu nosu, měkké části oka a tvar obočí.
Do císařova profilu pak byla promítnuta fotografie jeho lebky a hodně pomohla i Parléřova busta Karla IV., jež podala dobrou představu o Karlově široké tváři s velkýma očima – které mírně vystupovaly a horní víčka měl poněkud převislá.
Nos měl takový, jaký údajně sluší velkému duchu: mohutný, v dolních partiích široký, s masitými křídly. Kromě výrazné jizvy v obličeji měl Karel v krajině obou obočí i menší jizvy, které vznikly po tupých nebo tržných poraněních: na horních okrajích očnic se totiž našly stopy po malých hematomech. A ještě zbývá pigmentační komplex, tedy jaké barvy měl Karel IV. vlasy a oči. Takže: oči měl pravděpodobně tmavě hnědé. Vousy měl černé nebo hnědé hodně dotmava, tvář zarudlou.
Ve stáří měl císař a král bílý plnovous.
Socha císaře Karla IV. na Křížovnickém náměstí
Střední postava? Nikoli, na svou dobu byl vysoký
„Jeho osoba je střední postavy,“ líčí nám císaře a krále Karla IV. florentinský kronikář Matteo Villani, jenž zaznamenal popis tváře, postavy i chování podle vyprávění těch, kteří Karla IV. na vlastní oči viděli. „Podle Němců je poněkud shrbený, s krkem a hlavou stlačenými dopředu, ale pravidelně.“ Podobný názor zachytil i historik František Palacký: „Karel IV. byl muž postavy prostřední a spíše nevysoké; hřbet jeho byl trochu shrbený; hlava i krk tlačící se kupředu.“ To však není pravda, jak si řekneme později.
Podoba ztvárněna z ostatků
Aby bylo dohadům na panovníkův vzhled učiněno zadost, před 600. výročím jeho smrti v roce 1976 bylo týmu pod vedením profesora Emanuela Vlčka umožněno prozkoumání císařových ostatků.
Obdobný neplánovaný „výzkum“ se uskutečnil již v roce 1677, kdy sestoupil do hrobky kanovník a Tomáš Pešina a spatřil Karlovu prostou dřevěnou rakev pootevřenou. S úctou si prohlédl jeho ostatky a poté ji pokryl látkou, sňatou z rakve Ladislava Pohrobka, jež byla zdobena uherským znakem.
Pozůstatky Karla IV. Neměly klid ani během 18. a 19. století. Roku 1851 se dokonce stěhovaly do nových rakví z dubového dřeva, které byly opatřeny železnými a cínovými rukojeťmi. Postaral se o to čerstvý panovník na habsburském trůně, sotva 21letý František Josef I.
Ve 20. století se dostaly Karlovy kosti na denní světlo v roce 1928 při dostavbě katedrály, kdy bylo třeba upravit interiér hrobky. Kosterní pozůstatky byly vynášeny na tabulích plechu do chrámové lodi a tady je na stolech profesor Jindřich Matiegka odborně čistil a studoval.
„Kostra je dosti dobře zachovalá,“ píše ve své zprávě profesor Matiegka, „byla patrně vždy s úctou a šetrností přechovávána. Obratle a žebra byly ovšem přeházeny, to jest při překládání do nové rakve neodborně ošetřeny. Kosti jsou hnědé a nejeví žádných známek trouchnivění. Na pravé straně obličejové kostry a na patře jsou zbytky mumifikované kůže a sliznice.“
Těžký atlet
Podle ohledání kosterních pozůstatků byl Karel IV. Skutečně muž atletického těla se silnou kostrou. Evidentně cíleně cvičil, což dokazují mohutné svalové úpony na lebce i ostatních kostech. V té době to byl znak těžkého rytíře. V moderní terminologii by bylo možné poznačit jeho otce Jana Lucemburského za desetibojaře, zatímco Karel byl těžký atlet.
Jak se tedy zdá, Palackého věta, že „Karel IV. byl muž postavy prostřední a spíše nevysoké“ tak úplně neplatí. Výšku postavy totiž lze poměrně přesně vypočítat z délky dlouhých kostí končetin. Podle dvou různých výpočtů se Karlova výška pohybovala mezi 172 a půl a 173,5 cm. Velice ji totiž zkreslovala ohnutá a dopředu nakloněná záda, způsobená kyfózou hrudní páteře u 3.–9. obratle.
Karlovy obratle také prozradily, že jejich nositel trpěl skoliózou, něco přes centimetr od osy. Vychýlení dozadu způsobuje, že původní výška Karlova těla před poškozením páteře byla o 3–4 cm vyšší. Karel tedy ve skutečnosti měřil něco kolem 173 cm, což byla na svou dobu výška nadprůměrná.
Mozaika od Maxe Švabinského na Karlově Univerzitě
Bojovník tělem i duchem
Karel IV. miloval souboje a turnaje, dokonce často zápasil v rytířských kláních pod cizím jménem a erbem. Kromě toho vítal i módní výstřelky a při tanečních zábavách se velmi okázale dvořil měšťanským paním.
„Dozvěděli jsme se ze zpráv mnoha lidí, že někteří velmoži němečtí, kteří čistou láskou milují Tvoji čest, reptají a velmi těžce nesou, že Ty svými šaty, které nosíš příliš krátké a těsné, nezachováváš onu vážnost, kterou vyžaduje vrchol důstojnosti císařské, a že se proti slušnosti této důstojnosti účastníš klání a turnajů. Nad tím jsme se my, kteří z otcovské lásky toužíme po rozmnožení Tvé cti, podivili, a důrazně Tvou jasnost žádáme, abys v budoucnosti nosil oděv volný a dlouhý, který prozrazuje zralost; a že se vyžaduje při tak velikém panovníkovi, abys nechal takových klání a turnajů a aby ses ve svých skutcích a vystupováních ukázal vážným a zralým, aby na Tobě nebylo pozorováno nic nepříslušného nebo pokárání hodného, nýbrž abys hodnost, jejíž odznaky a váhu nosíš, naplňoval mravy a zosobňoval ctnostnými skutky,“ řekl papež Kliment VI. svému žákovi a příteli.
Papež Klemint VI., přítel a učitel Karla IV.
Právě turnaje a souboje poznamenaly velice četně postavu a tělo Karla IV., spousta poranění navíc zůstala nevyhojených – úraz na krční páteři po tupém úderu vedeném velikou silou na levou polovinu krku, poškození krčního svalstva, zhmoždění výběžků krčních obratlů, zhmoždění kolenního kloubu a mnohá další.
Když bylo králi 34 lete, trpěl dočasným ochrnutím všech čtyři končetin. I když nikdy nebylo přesně stanoveno, na co panovník v 62 letech zemřel, je jasné, že to bylo právě následkem jeho četných zranění.
Osudný pád – nezemřel, ale byl znetvořen
Při jednom ze soubojů císař evidentně spadl z koně na bradu a pohmoždil si krční páteř i dolní čelist. Bradová partie dolní čelisti se dvojnásobně svisle rozlomila, takže se část s řezáky a špičáky uvolnila. Protože pak nedošlo k osovému vyrovnání a zeštíhlení krčků, muselo k tomuto úrazu dojít už v dospělosti.
Karlovi se zlomeniny kloubních výběžků sice dobře zahojily, ale v novém postavení, tedy v jiném úhlu, a to mělo za následek jiný skus. Po tomto úrazu se přední část Karlova chrupu jako by mírně pootevřela, což při pohledu z boku vypadá, jako by měl císař mírný horní předkus. Došlo také k posunu dotykových ploch chrupu a tím pádem k zesílenému obrušování zubů, které měl Karel jinak dokonale zdravé.
Jizva
Karel měl i velice výrazně pohmožděný nos a jedno velmi závažné sečné poranění.
To způsobilo mírný rozestup pravostranného nosočelního lebečního švu v šířce 2 mm a v délce skoro 3 cm. Následkem sečné rány došlo k mírnému vyhnutí nosních kostí doleva a nosní přepážka se naopak posunula k pravé straně do vzdálenosti přes 1 cm. Zranění tvář navždy poznamenalo – nosní hřbet byl od té doby zvlněný a vyhnutý na levou stranu. Sečné poranění začínalo u levého obočí, přetínalo šikmo nosní kořen a zasáhlo Karlovu tvář pod levým okem, takže zanechalo nápadnou jizvu. Ta však není ztvárněna na žádném obraze, až do roku 1996, kdy Karlovu tvář zachytil malíř Oldřich Kulhánek.
Obrovské bolesti dny
Karel IV. Podle historických záznamů rovněž trpěl chronickou dnou, kterou se snažil rozhýbat ručními pracemi – vyřezával nožem do proutků nebo do měkkého dřeva. S dnou měl císař občasná trápení. Zejména kvůli neskutečné bolesti dolních končetin nemohl chodit a musel vždy alespoň na několik dní ulehnout. Proto částečně cestoval ve voze, částečně byl nesen na nosítkách mezi dvěma mulami nebo na nosítkách nesených nosiči. V paláci francouzského krále byl pak přenášen na židli, na schodech pak v náruči.
„Horečka nezbedná učinila blahočinnému jeho životu v 63. roce jeho stáří předčasný konec: skonal na hradě Pražském, v sobotu dne 29. listopadu 1378. roku, tři hodiny po západu slunce, pokojně a tiše, v kruhu žalostném všech svých milých,“ uvádí Francouzská kronika.
Zdroje:
