Jejich manželský sňatek přišel dávno předtím, než Karel IV. nahradil svého otce Karla III. na trůně. Stalo se tak roku 1765, Karlovi bylo 17 let a jeho sestřenici Marii pouhých 13.

Manželka intrikářka

Ačkoliv nebyl dalším v pořadí na trůn, otec si ho vybral pro jeho silnou a respekt vzbuzující postavu. Jeho starší bratr Filip trpěl epilepsií a otec ho neviděl jako zdatného muže na vládnutí. Nakonec by byl možná lepší volbou než Karel.


A když vládce roku 1788 zemřel, Karel IV. přebral otěže a z Marie Parmské se stala králova choť. Byla přesný opak Karla - energická, chytrá, důmyslná a cílevědomá, toužila po větší roli než je pouhá manželova přikyvovačka. Postupně se začala vměšovat do politiky a sbírala zkušenosti potřebné k uskutečnění svého plánu. Také navázala vztah s členem královské stráže Manuelem de Godoyem.


Pomocí intrikovaní z něho záhy udělala generálporučíka a nakonec jím nahradila Karlova velmi schopného prvního ministra hrabě de Floridablancu. Sám Karel uznal Godoyovi schopnosti a s respektem mu naslouchal. Godoy tak nebyl jenom pouhá loutka, Marie ho milovala a dokázala si s ním představit vládu nad zemí. To se jí se začátkem Francouzské revoluce vyplnilo.

Opovrženíhodný král


Přestože se Karel dennodenně pohyboval ve vodách správních záležitostí a dokázal problémy bravurně vyřešit, jeho omezené vědomosti a schopnosti na něco většího nestačily. V roce 1789 v sousední Francii vypukla revoluce a Karel ztrácí půdu pod nohama. Tlak je příliš velký a vladař na to prostě nemá energii.


Marie s Godoyem v neschopnosti Karla spatřili pootevřená dvířka a bryskně od něho převzali vládu. A dařilo se jim, dokud Godoy se svým rozhodnutím protestovat proti popravě Ludvíka XVI. tvrdě nenarazil a nestal se nenáviděným mužem pro celou Francii. Nakonec se jim podařilo s Francií uzavřít basilejský mír, ale reputaci si Godoy u sousedů nikdy nenapravil.

Vztah ve čtyřech


O poměru Marie a Godoye věděl celý dvůr i široká veřejnost, snad jen Karlovi to uniklo a nikdo si není jistý, jestli se šířícím drbům dokázal vyhnout, nebo je spíše ignoroval. Marie manžela nedokázala opustit, ale také se nechtěla vzdát Godoye. Dlouhá léta tak udržovala vztah s oběma, s Karlem otěhotněla celkem čtyřiadvacetkrát, narodilo se jim čtrnáct potomků, sedm z nich bohužel zemřelo ve velmi útlém věku.


Po dvojnásobné abdikaci a předání trůnu svému synovi Ferdinandovi se z Karla za rozhodnutí Napoleona Bonaparteho stal exulant. Společně s Marií, Godoyem a jeho milenkou, s níž měl dítě, se nejdříve uchýlil do francouzského Marseille a pak do Říma a žili v prapodivném vztahu milenců a manželů na jedné hromadě, dokud Karel 20. ledna 1819 nezemřel.