Italští chirurgové patří ve středověké Evropě k těm nejzkušenějším. Pacient má štěstí. Bez jejich profesionálního zásahu by úraz nepřežil. Kromě zpřelámané a sesunuté dolní čelisti má poškozenou krční páteř a nemůže hýbat končetinami. V ústní dutině se tvoří otoky a krevní výrony, které mu zakrátko znemožní dýchání. Zatímco lékaři na jeho obličej přikládají houbu s opiem a čistí mu ústa od krevních sraženin, rytířovi druhové se horečnatě radí, jak událost ututlat.

O králově účasti na turnaji nikdo nevěděl. Adrenalinová zábava se nehodila k jeho stavu a poškozovala vážnost jeho úřadu. Karel IV. se jí oddával pod cizím jménem a nehodlal se jí vzdát, ačkoli ho už před třemi lety papež napomenul, že by měl vystupovat jako vážný a zralý panovník - zvláště pokud chce jednoho dne dosáhnout na titul císaře.

Nyní se zdá, že Karel za svou svéhlavost zaplatí životem. To je přeci strašná ostuda. "Řekneme, že ochrnul po nějaké otravě," napadne jednoho z jeho věrných.

Mystifikace veřejnosti je tak dokonalá, že ještě ve 20. století historikové věří zprávám kronikářů, že v roce 1350 Karel IV. prodělal těžkou nemoc způsobenou otravou.

Teprve na sklonku milénia prof. Emanuel Vlček začne zkoumat Karlovy kosterní pozůstatky a povšimne si stop po vážném zranění a nevšedním chirurgickém zákroku. Italští lékaři museli posunout vylomenou dolní čelist tak, aby se dolní zuby opět mohly dotknout horních, Karlova tvář však po srůstu čelisti beztak vypadala zcela jinak než před úrazem. Změna podoby i pokřivené držení těla patřily k trvalým následkům. Velice riskantním krokem pak bylo tažení krční páteře s pohmožděnou míchou nazpět do původní polohy. Jak se dozvídáme od florentského kronikáře Mattea Villaniho, lékaři při této léčbě králi českému a římskému "vytrhali vlasy z hlavy".

Karel IV. měl naštěstí silnou vůli a tuhý kořínek. Za půl roku se zase rozchodil a navrátil se ke svým povinnostem - tentokrát už jako rozvážný a zralý vládce. Sice si nechal narůst plnovous, aby zakryl deformace obličeje, a musel se otáčet celým tělem, ale žil. Přežití smrtelného úrazu vnímal jako božské znamení, že byl povolán k vykonání velkých skutků. A jako velikán se do historie skutečně zapsal.