Jako mladý učitel se Karel Obrátil (1866-1945) musel často stěhovat. Ze škol byl vyhazován buď pro odpor k výuce němčiny nebo pro neshody s vedením a rodiči dětí. Často byl přitom v právu. Například v Olšanech kritizoval ředitele za to, že popíjí během vyučování kořalku, a rodiče nutil, aby své děti posílali do školy pravidelně. Veřejné mínění se však postavilo proti němu, a tak byl opět přeložen.

Když se v roce 1901 usadil v Uherském Hradišti, kde se později stal i ředitelem, zdálo se, že konečně našel klid. V té době byl už ženatý a právě se mu narodil syn Mečislav. Učitel Obrátil žil klasický život českého intelektuála; angažoval se v různých spolcích, sbíral knihy a také je sám vydával, pro své kolegy uspořádal desítku čítanek. A k tomu zapisoval popěvky a historky šířené mezi venkovským lidem.

Lidová slovesnost, jak ji neznáme

Na rozdíl od Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena se však Obrátil soustředil na tematiku, které se obrozenci do té doby důsledně vyhýbali. Zaznamenával písně plné vulgarismů a do detailu popisoval milostné škádlení téměř dospělých chlapců a děvčat, jak se na Slovácku běžně praktikovalo. Díky Obrátilovi tak víme, že dívky na vesnicích nebývaly tak cudné, jak nám je předkládá krásná literatura, a do manželství obvykle vstupovaly již zkušené.

Chlapci podle učitele chodili na tzv. námluvy. Ty probíhaly tak, že se v noci všichni natlačili do světničky vybrané dívky a všelijak na ni dotírali. Pokud dívka mezi nimi měla svého milého, mohl u ní po odchodu ostatních zůstat. "Potmě dovolí galánka ženichovi všecko. Ani rodiče, ani bratři, ačkoli spí všichni v jedné izbě, neřeknou ani slova," popsal Obrátil.

Chlapec si však musel dávat velký pozor, aby své děvče nepřivedl do jiného stavu. To by znamenalo velkou hanbu pro oba. Řídil se proto pravidlem, "na mlatovni se mlátí a před mlatovňů se vytřásá", a sémě vypouštěl mimo dívčino tělo.

Za lahev slivovičky

Obrátil kromě toho sbíral i kresby nahých žen, které si objednával u známých malířů. Mezi jeho "dodavatele" patřili třeba Karel Šimůnek a František Kupka. Honoráře nežádali veliké. "Za slováckou slivovici budu velmi povděčen, revanšuji se kresbami," napsal učiteli Šimůnek.

V roce 1916 potkala Obrátila otřesná rodinná tragédie. Jeho syn spáchal sebevraždu a manželka ze šoku skončila v léčebně pro duševně choré. O dva roky později, krátce po vyhlášení samostatného Československa, pak školní uklizečka nalezla na Obrátilově stole část jeho kompromitující sbírky. Rozdmýchala skandál, který ředitel velmi těžce nesl. O jeho utajovaných zájmech si povídalo celé město. Na konci táhlého a trapného procesu ho čekala nucená dovolená.

V roce 1923 byl sice rehabilitován, ale v Uherském Hradišti se již necítil dobře a po nějaké době se odstěhoval do Prahy. Zasloužený odpočinek mu překazili nacisté. V roce 1941 vtrhli do jeho bytu a zabavili mu většinu knihovny. Ve zběsilém honu za choulostivou literaturou přehlédli ilegální časopis, který pomáhal šířit. Zatčen tedy nebyl, ale o to intenzivněji se pak věnoval vydávání protiněmeckých tiskovin. Do vězení se dostal až v březnu 1945. O měsíc později zde zemřel na následky bití a celkového vyčerpání ve věku 78 let.

Zdroje: www.novinky.cz, cs.wikipedia.org, www.stoplusjednicka.cz