Asteroidy, komety, sluneční erupce či vybuchující hvězdy jsou jen některá z nebezpečí, která by mohla zničit naši planetu. Vědci však nyní přišli s tvrzením, že již za dob vlády krále Karla Velikého, nebyla o podobné úkazy nouze.

Když Karel Veliký v roce 775 n. l. pochodoval Vestfálskem a dobýval Sasy, jeho armáda pravděpodobně vůbec netušila, že se nad její hlavou odehrává vesmírná bitva doslova epických rozměrů.

Záhadné bombardování

Podle časopisu Astrobiology Magaazine se toho roku mohla odehrát jedna z nejenergetičtějších událostí ve vesmíru, která na Zemi vyslala příval smrtícího gama záření. Tyto zcela neviditelné paprsky mohly planetu sterilizovat během několika sekund, pokud by byl zdroj dostatečně blízko. Atmosféra Země však byla schopna chránit biosféru ze vzdálenosti nejméně 3 000 světelných let. Energie byla bezpečně pohlcena plyny v atmosféře a toto bombardování vesmírnými částicemi naštěstí nikdo nepocítil.

V roce 2012 vědec Fusa Miyake oznámil, že v letokruzích stromů vytvořených v roce 775 n. l. byly zjištěny vysoké hodnoty izotopu uhlíku-14 a berylia-10, což naznačuje, že v roce 774 nebo 775 zasáhl Zemi výbuch záření.

Uhlík-14 a beryllium-10 vznikají při srážkách záření z vesmíru s atomy dusíku, které se pak rozpadají na tyto těžší formy uhlíku a berylia. Dřívější výzkumy vyloučily blízký výbuch masivní hvězdy (supernovy), protože v té době nebylo při pozorování nic podobného zaznamenáno a žádný pozůstatek nebyl nalezen.

Zdroj: Youtube

Prof. Miyake také zvažoval, zda za to nemohla být zodpovědná sluneční erupce. Ty však nejsou dostatečně silné na to, aby způsobily pozorovaný přebytek uhlíku-14. Velké erupce jsou pravděpodobně doprovázeny vyvržením materiálu ze sluneční soustavy, což vede k živým projevům polární a jižní záře. Ani o těchto projevech z dávné historie se však nedochovaly žádné záznamy.

Intenzivní bouře částic

Zbývá tedy jediné vysvětlení, a to, že záblesky gama záření ve vzdálenosti 3 000 až 12 000 světelných let vyslaly intenzivní bouři částic, která byla pro krále a sedláky Evropy 8. století nezjistitelná. Vzhledem k její dostatečné vzdálenosti, byla neškodná.

Odhaduje se, že tyto záblesky mohou trvat méně než dvě sekundy a rozmetat vysokoenergetické záření do všech směrů. Vědecky byly objeveny teprve v roce 1967 a předpokládá se, že k nim dochází při srážce a splynutí kompaktních objektů, jako jsou bílí trpaslíci, neutronové hvězdy nebo černé díry. Valná většina těchto pozorovatelných záření je však vzdálena miliardy světelných let. Předpokládá se, že gama záření může během několika sekund uvolnit tolik energie, kolik by Slunce nebylo schopné vytvořit ani za 10 miliard let.

Důkazy o tom, že toto záření následně způsobilo anomálii letokruhů, nemohou vědci s jistotou tvrdit. Přesto je tato událost doprovázena záhadami, o kterých se zatím neví, jak moc ničivé by nakonec pro naši planetu mohly být.

Zdroje:

plus.rozhlas.cz

phys.org

history.mit.edu