Karel VI. zdědil francouzský trůn jen díky tomu, že všichni jeho starší sourozenci zemřeli ještě v dětském věku. Zbyl jen on sám a jeho mladší bratr Ludvík Orleánský. Karel se stal králem už ve 12 letech a po dobu jeho nezletilosti za něj vládli tři strýčkové. Ti mu také vybrali manželku, jedinou dceru bavorského vévody Isabelu.

Karel měl zřejmě velmi dobré srdce, protože svou choť oddaně miloval, ačkoli nebyla fyzicky nijak krásná. Francouzi jí dokonce posměšně přezdívali Prasnice. Na jejich zášti se však mohl podepsat i fakt, že šlo o cizinku, která se nikdy nenaučila pořádně francouzsky.

Samotného Karla nicméně lidé zbožňovali. Ocenili především bujaré oslavy, jež král uspořádal u příležitosti své svatby a nešetřil přitom štědrostí. Když se pak rozneslo, že je trochu "nemocný na hlavu", litovali ho a zůstali mu věrni.

Zato králova družina prožívala perné chvíle. V roce 1392 postihla Karla při tažení v lesích u Le Mans první ataka nemoci. Králi se zatmělo před očima, vytasil meč a pozabíjel čtyři členy své výpravy v domnění, že jde o nepřátele. Zaútočil i na svého bratra Ludvíka, ale naštěstí byl včas zpacifikován.

Bál světlušek

V lednu následujícího roku zotavený Karel uspořádal ples spojený s maškarním bálem, při kterém si chtěl užít trochu legrace. Spolu s pěti nejbližšími druhy se převlékl za divé muže a s vřískotem vtrhl mezi udivené hosty. Bohužel, kostýmy divých mužů byly silně hořlavé - podle kronikáře se recesisté pomazali smolou a obalili lněnými vlákny. Když do místnosti vstoupil Ludvík Orleánský, zřejmě se domníval, že jde o přepadení, a tančící muže zapálil pochodní.

Krále zachránila teta, která plameny na jeho těle duchapřítomně udusila svou širokou sukní; jeden divý muž se stačil uhasit skokem do škopku s vodou na nádobí, ale ostatní čtyři zemřeli v hrozných bolestech.

Karel se po incidentu propadl do hluboké deprese a smrt kamarádů si do konce života vyčítal. Duševní nemoc u něj propukla v plné síle. Období deprese se střídala s momenty naprosté nepříčetnosti, při nichž nepoznával vlastní manželku a ničil vybavení paláce.

Svou nepříliš slavnou vládu završil tím, že trůn odkázal anglickému králi Jindřichu V., ačkoli měl vlastního syna dauphina Karla. Ten si své nástupnické právo po otcově smrti musel obhájit mečem. To ovšem nic nezměnilo na tom, že francouzský lid zesnulého krále ještě dlouho s láskou uctíval.