Karel VI. měl na paletě hned několik kousků, hodných jeho jména. Rodové geny pro něj patrně nic neznamenaly, jelikož svého syna nechal zbavit následnictví ve prospěch anglického krále. Celkově lze tvrdit, že většinu svého vlastního života strávil mimo realitu, ve svém vlastním světě. Problém byl, že seděl na trůně. A co víc – jeho lid ho miloval a odmítal ho z něj sesadit.
Zajímavá fakta a královy kousky
Karel se narodil jako syn Karla V. a Johany, dcery bourbonského vévody Petra I. A měl od narození výsostné postavení – přežil! Všichni jeho starší sourozenci totiž zemřeli v dětském věku, takže se sám ani s jedním nesetkal. Jediný, kdo přežil, byl jeho mladí bratr Ludvík Orleánský. A s ním si zase Karel nerozuměl… ba co víc, dokonce s ním soupeřil.
Dle rodových tradic byl ale po smrti svého otce korunován králem. Protože byl ještě nezletilý, jeho poručníci či spíše správci mu vybrali manželku, a u příležitosti svatby s Isabelou, jedinou dceru bavorského vévody Štěpána III., uspořádal bujaré oslavy, čímž si získal srdce poddaného lidu. Isabela neoplývala krásou, a dokonce nemluvila ani francouzsky. Lidé ji začali říkat „prasnice“, což se králi nelíbilo. Vmísil se tedy mezi prostý lid a chtěl reputaci své ženy napravit, nikdo mu ale nevěřil že je král. Dokonce byl i zraněn v pouliční rvačce.
Nemoc po matce – chtěl zabít svého bratra
Psychickou chorobu zdědil Karel VI. pravděpodobně po své matce Johaně. Jeho šílenství se projevovalo tak, že nepoznával své nejbližší, a dokonce je i napadal a ohrožoval na životě. Navíc byly tyto stavy poměrně časté, takže nedokázal plnohodnotně vládnout.
V roce 1392 v čele královské rady stanuli jeho bratři; a rivalita mezi feudály a snaha o ovládnutí královského dvora přerostla v domácí válku, jíž Angličané. Obnovili tak stoletou válku.
Když Karel táhl do boje, dostal jeden ze svých záchvatů. Kroniky hovoří o tom, že měl pocit, že je obklopen nepřáteli a povraždil několik mužů ze svého doprovodu a pokusil se zabít svého mladšího bratra.
Po záchvatu se několik dní potácel mezi životem a smrtí. I když se uzdravil, o rok později zemřel. A dokonce i jeho smrt byla kuriózní.
Smrt na maškarním bále
Karel byl několik dní na pokraji smrti, ale nakonec se uzdravil. To ke smůle lidu nemělo dlouhého trvání.
V lednu následujícího roku Karel uspořádal ples spojený s maškarním bálem, který byl později kronikářem Jeanem Froissartem poeticky nazvaným „bál světlušek“. Spolu s pěti nejbližšími kamarády se převlékli za divé muže a s vřískotem vtrhli mezi udivené hosty. Ale jejich kostýmy byly silně hořlavé – kumpáni se totiž pomazali smolou a obalili lněnými vlákny. Jeho bratr Ludvík Orleánský se mylně domníval, že na bál vtrhli lupiči, a pochodní tančící muže zapálil. Krále sice zachránila jeho teta svou širokou sukní, ale čtyři jeho kamarádi „rej“ nepřežili. Zoufalý král se utápěl v depresích a jeho nemoc propukla naplno. Období deprese se střídala s naprostou nepříčetností, nepoznával ani palác nebo svou ženu. Karlova nepříčetnost trvala sedm měsíců. Manželka mu v té době přivedla dokonce i konkubínu, král ale nevěděl, kdo je jeho žena, a pochyboval i o tom, kdo je on sám.
V roce 1405 se pět měsíců nemyl ani nepřevlékal, a tvrdil o sobě, že je svatý Jiří.
Karel Milovaný alias Karel Šílený zemřel v říjnu 1422 a jeho lid jej dlouho oplakával.
Zdroje: