Mezi nestorky nacistické populační politiky patřila také Karin Magnussen. Ta mimo jiné prohlašovala vídeňské Čechy za „quantité négligeable“ což lze přeložit jako „zanedbatelné množství“. Pro svůj výzkum využívala vzorky očních duhovek osvětimských vězňů.

Vědecká pracovnice antropologického ústavu Kaiser-Wilhelm-Institut für Anthropologie, menschliche Erblehre und Eugenik Karin Magnussen se narodila 9. února 1908. V době Třetí říše se institut zabýval antropologickým výzkumem, genetikou a eugenikou (sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka).

Vědkyně a bioložka Magnussen byla známá především svou studií různobarevností očí (heterochromia iridis), k níž využívala vzorky duhovek z očí osvětimských vězňů, které jí dodával Josef Mengele. Většina žen, jež se nějakým způsobem na genocidě podílely, byly průměrného intelektu, pocházely ze střední společenské vrstvy a venkovského prostředí, většinou měly ukončené pouze základní vzdělání a byly svobodné. Magnussen této charakteristice příliš neodpovídala. Narodila se do rodiny brémského malíře a keramika Waltera Magnussena. Dostalo se jí vynikajícího vzdělání na univerzitě v Göttigenu vystudovala botaniku, zoologii a geologii. Kromě toho si také doplnila vzdělání pro výuku biologie pro střední školy.

Magnussen už za dob studií vstoupila do Národně-socialistického německého svazu studentů a ve třiadvaceti letech se roku 1931 stala členkou NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana; něm. Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei). Jako vůdčí osobnost se postavila do čela Ligy německých dívek a členkou Národně socialistické ligy učitelů, kde propagovala rasovou politiku.

Výzkum abnormalit

Roku 1935 nastoupila do úřadu pro nacistickou rasovou politiku (něm. Nazi Racial Policy Office), rok poté publikovala svou studii „Rasové a populačně politické nástroje“ (Rassen und bevölkerungspolitisches Rüstzeug) a později začala pracovat ve výše zmíněném Institutu Kaiser Wilhelm v Berlíně. Její politické nasazení v NSDAP, biologický výzkum a silně antisemitská orientace zvyšovaly její hodnotu a uplatnění v Institutu Kaiser Wilhelm, jež byl pro Třetí říši zvláště důležitý. Institut jí financoval experimentální výzkum dědičného určení vývoje barvy očí jako základ pro rasu a rodový původ. Výzkum se soustředil na zjišťování abnormalit u lidí s různě barevnýma očima.

Zkoumala například různě barevné oční duhovky rodiny Sintiových ze severního Německa, oči židovských a romských dvojčat. Početné romské rodiny včetně dětí, několik židovských dvojčat a mnoho dalších se stalo obětmi jejího výzkumu. Před deportací do koncentračního tábora Osvětim byli členové rodin pečlivě zdokumentování a vyfotografováni. Na dalším výzkumu se poté částečně podílel dr. Mengele. Ten používal hormonální a jiné preparáty, které aplikoval do očí pokusných osob. Samotná aplikace byla velmi bolestivá a následky byly ještě bolestivější. Většina z nich oslepla. Mengele potom tyto oči posílal vědkyni na další výzkum.

Zatčena, ale neodsouzena

V berlínském institutu pracovala tato antisemitská bioložka asi do jara roku 1945 a po skončení války se přestěhovala zpět do rodných Brém, kde pokračovala ve svých výzkumných aktivitách. V září 1946 byla zatčena, ale pro nedostatek důkazů později propuštěna. Za válečné zločiny tak nikdy souzena nebyla.

V roce 1949 publikovala svou práci „O vztazích mezi barvou duhovky, histologickým rozdělením pigmentu, a pigmentací oční bulvy lidského oka“ (Über die beziehungenzwischen Irisfarbe, histologischer Pigmentverteilung und Pigmentierung des Bulbus beim menschlichen Auge). Později prošla denacifikačním procesem (vyčištění poválečného Německa od nacionálního socialismu, proběhl zákaz činnosti NSDAP) a tímto byla „očištěna“.

Oblíbená učitelka

V roce 1950 Magnussen učila biologii na dívčí střední škole v Brémách. Údajně byla považována za oblíbenou učitelku, která vedla zajímavé hodiny biologie. Její studentky mohly například zkoumat živé a mrtvé králíky z jejího chovu. Až do roku 1964 byla vědecky aktivní a publikovala ve vědeckých časopisech. Nezdráhala se dožadovat ani publikování svých „osvětimských“ výsledků výzkumů, což bylo redakční radou zamítnuto. Její národně socialistické a antisemitské nasazení brzy totiž do vědeckého světa prosáklo.

V srpnu 1970 odešla do důchodu, po celý svůj život ospravedlňovala nacistickou rasovou ideologii. Do posledního dechu popírala, že by Mengele zabíjel děti kvůli jejím vědeckým studiím a popírala také, že by věděla o trestných činech, které se odehrávaly v táborech smrti, odkud jí byl dodáván „lidský materiál“ pro výzkum.

Karin Magnussen zemřela v únoru 1997 v Brémách ve věku 89 let. Podařilo se ji téměř devadesát let prožít bez trestu za všechna ta zvěrstva, na kterých se u osvětimských vězňů spolupodílela.