Nacistický funkcionář

Karl Brandt se narodil 8. ledna 1904 v Mühlhausenu v Alsasku do rodiny důstojníka pruské armády. Medicínu studoval v Jeně, Freiburgu, Mnichově a v Berlíně. V roce 1928 byl promován a zaměřil se na chirurgii se specializací na poranění hlavy a páteře. Jakožto fanatický nacionalista vstoupil v lednu 1932 do NSDAP. Roku 1933 se stal členem paramilitární organizace SA (Sturmabteilung) a v červenci 1934 se přidal k SS (Schutzstaffel).

Setkání s Hitlerem

V roce 1932 mu jeho snoubenka Anni Rehborn zprostředkovala setkání s Hitlerem. Ze setkání byli pravděpodobně oba pánové nadšeni, Brandt v novém nacistickém hnutí viděl novou naději na splnění „fantastického snu“ o přičlenění Alsaska z francouzského „područí“ zpět k Německu. Ideologie a Hitlerovy vize Brandta zcela pohltily. Brandt si získal Hitlerovu definitivní důvěru poté, co se vložil do léčby zranění Hitlerovy neteře Geli Raubal, které utrpěla v srpnu 1933 při autonehodě.

O rok později se stal jedním z Hitlerových lékařů a stal se tak součástí velmi úzkého a důvěryhodného tzv. „vnitřního“ kruhu Hitlerových lidí. Jeho kariéra strmě stoupala. U jednotek Waffen-SS byl povýšen na generálmajora a byl jmenován říšským komisařem pro zdravotnická zařízení a zdravotní péči.

Hnací motor programu hromadného vyvražďování

Brandt se stal hnací silou programu eutanazie „Aktion T4“, který byl ideologicky založen na nacistické nauce o „rasové hygieně“. Systematické vyvražďování postižených bylo zahájeno v roce 1939 nejen v nacistickém Německu, ale také na jím kontrolovaných územích po celé okupované Evropě. Mnozí, kterých se program eutanazie týkal, byli ještě před smrtí v plynových komorách využiti při nehumánních lékařských pokusech.

Brandt rovněž prosazoval program vynucené sterilizace a provedl řadu lékařských experimentů, aby zjistil, která metoda sterilizace by co do počtu hromadné sterilizace byla nejúčinnější. Patřil k lékařům, kteří ve velkém počtu prováděli potraty u žen považovaných za geneticky narušené, mentálně nebo fyzicky postižené nebo rasově nedostatečné.

Brandt byl za efektivní realizaci programu hromadného vyvražďování přímo zodpovědný. Má na svědomí více než 275 tisíc lidských životů.

Konec Hitlerovy přízně, vlastizrada

Brandt od samého počátku soupeřil o Hitlerovu přízeň s jeho vrchním lékařem Theodorem Morellem. Opakovaně vyjadřoval nesouhlas s léčebným postupem, zejména nitrožilně aplikovaných léků. Hitler však veškerou kritiku na Morellovu adresu odmítal. Brandt byl nakonec v říjnu 1944 z funkce osobního lékaře odvolán a na jeho místo nastoupil Ludwig Stumpfegger.

Brandt to měl už tak u Hitlera nahnuté, větev si pod sebou definitivně podřezal, když svou rodinu ukryl na bezpečném místě, kde se bude moci vzdát Američanům a nepadne do rukou Sovětů. To Hitlera rozzuřilo natolik, že Brandta na místě odsoudil za vlastizradu k trestu smrti.

Poprava

Brandt tomuto Hitlerovu rozsudku trestu smrti unikl, ale druhému už nikoliv. Dne 23. května ho Britové zatkli a stal se jedním z patnácti obžalovaných, kteří v prvním, tzv. Lékařském procesu (oficiálně United states of America v. Karl Brandt, et al.) čelili obvinění ze zločinů proti lidskosti. Za udělené souhlasy k pokusům na vězních koncentračních táborů, které prováděli lékaři SS a za vedení masových vražd, byl odsouzen k trestu smrti. Své tělo nabídl po smrti k odborným experimentům, jaké sám schvaloval, jeho návrh byl však zamítnut. Rozsudek byl vykonán 2. června 1948 ve věznici Landsberg v Bavorsku.

Zdroj: Druhasvetova, Refresher