Nacistický lékař a válečný zločinec Karl Franz Gebhardt se narodil 23. listopadu 1897 v hornobavorském Haagu. Jeho otec Franz Gebhardt byl lékařem a malý Karl toužil po stejné profesi již od dětství. Vyrůstal v Bavorsku, kde se mu dostalo také patřičného vzdělání. Od dětství se přátelil s později nechvalně proslulým říšským vůdcem Schutzstaffel (SS) a šéfem gestapa Heinrichem Himmlerem. Z tohoto přátelství Gebhardt později značně těžil.

Před druhou světovou válkou si již jako vystudovaný a úspěšný lékař vybudoval významnou kariéru profesora sportovního lékařství. Mimo jiné byl prezidentem německého Červeného kříže a také osobním lékařem Heinricha Himmlera a jeho rodiny. Gebhardtova nacistická kariéra začala poté, co se 1. května 1933 připojil k německé krajně pravicové politické straně NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana). O dva roky později se připojil k oddílu SS a stal se vedoucím lékařem na ortopedické klinice Hohenlychen. Na klinice se věnoval sportovnímu lékařství a vyvinul rehabilitační programy pro tělesně postižené. Komplex sanatorií Hohenlychen v Lychenu (severně od Berlína) byl původně vybudován jako sanatorium pro léčbu dětských pacientů s tuberkulózou. Od roku 1930 se stalo sanatorium jedno z hlavních zdravotnických zařízení SS.

Jeho asistentem na klinice byl Ludwig Stümpfegger, který později údajně pomohl první dámě Třetí říše Magdě Goebbelsové otrávit kyanidem jejich šest dětí, dříve než je jejich otec Paul Joseph Goebbels zavraždil. Manžele Goebbelsovi spáchali bezprostředně poté sebevraždu.

Během druhé světové války jmenoval Himmler svého přítele z mládí Gebhardta hlavním chirurgem Říše. Gebhardta v průběhu a hlavně ke konci války vyhledával často, zejména poté, co se velitel Himmler po několika porážkách a ztráty přízně u Vůdce uchýlil k nemoci. Himmler nařídil Gebhardtovi, aby 27. května 1942 odcestoval do Prahy a postaral se o těžce zraněného Reinharda Heydricha. Třetí den po operaci mohl k Heydrichovi pouze Gebhardt a osobní Hitlerův lékař dr. Theodor Morrel. I když Morrel doporučoval, aby se Gebhradt pokusil infekci v dutině břišní potlačit sulfonamidy (penicilin byl tehdy pouze v Anglii), Gebhardt tak neučinil. 4. června 1942 v půl osmé ráno Reinhard Heydrich v pražské nemocnici na Bulovce na sepsi zemřel.

Himmler udělil Gebhardtovi povolení k provádění lékařských experimentů na vězních v koncentračních táborech Ravensbrück a Osvětim. Od léta 1942 do září 1943 prováděl Gebhardt hrůzné pokusy se sulfonamidy (syntetickými antimikrobiálními látkami) k léčení hnisajících ran a násilné sterilizace mladých dívek. Otevřené rány vězňům infikoval různými mikroorganizmy a poté škrtidlem přerušil krevní oběh na obou koncích rány (pro simulaci podobného stavu na bojišti). Hlavním cílem bylo ověřit efekt sulfonamidů v léčbě gangrén a septických stavů. Gebhardt chtěl těmito pokusy také prokázat svou nevinu a očistit své jméno z obvinění za smrt Heydricha, kterému sulfonamidy nepodal.

Kromě chirurgických experimentů se v Ravensbrücku zabýval také transplantačními pokusy. Šlo o studie kostí, svalů, regeneraci nervů a kostní transplantace z jedné osoby na druhou. Části kostí, svalů a nervů byly odstraňovány bez použití anestetik. V důsledku těchto operací trpěly oběti intenzivními bolestmi, zmrzačením a trvalou invaliditou.

Gebhardt později přiznal, že v Ravensbrücku operoval přibližně 60 žen. Přeživší však později u tribunálu dosvědčili, že jednalo o více než 100 osob. Většina z nich byli Poláci ve věku čtrnácti až dvaceti pěti let. Poté, co byl Gebhardt spojeneckými vojsky zatčen, byl postaven před soud. V květnu 1943 uvedl: „Za své experimenty nesu plnou lidskou, lékařskou a politickou zodpovědnost“, toto jeho prohlášení ho pronásledovalo až k vojenskému procesu pro válečné zločiny s německými lékaři v Norimberku.

Gebhardt byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a dne 20. srpna 1947 byl odsouzen k trestu smrti oběšením. 2. června 1948 byl ve věznici Landsberg v Bavorsku rozsudek smrti vykonán.

Zdroj: Findagrave.com