Himmlerův kamarád z dětství

Karl Gebhardt, narozený v roce 1897 v Haagu, mohl být významným lékařem bez nacistického cejchu, nebýt osudového přátelství s Himmlerem. Heinrichův otec Gebhard totiž mladého Karla učil na gymnáziu a oba chlapci se stali dobrými přáteli. Právě Himmler poté, co Gebhardt dostudoval medicínu a stal se prominentním německým lékařem, profesorem a ředitelem Červeného kříže, zasáhl do lékařovy mysli a seznámil ho s nacismem. Gebhardt se v roce 1933 přidal jak do NSDAP, tak do SS, kterému jeho kamarád dlouhá léta velel.

Než kontinent postihla válka, stal se předním lékařem SS a vedoucím Hohenlychenského sanatoria. To později přeměnil na ortopedickou a sportovní kliniku pro SS, která kromě nacistické klientely přijímala v době olympijských her i závodníky. Himmler na svého chráněnce nedal dopustit, a tak když roku 1942 českoslovenští parašutisté spáchali atentát na Heydricha, byl vyslán zastupujícího protektora za každou cenu zachránit.

Osudová chyba

Heydricha osobně operoval a dohlížel na bezproblémové uzdravení. Udělal však fatální chybu. V té době byly sulfonamidy, antibiotika bránící vzniku gangrény běžně předepisovány každému, koho stihla těžká poranění, Gebhardt je však odmítl Heydrichovi podat, protože nevěřil v jejich účinnost. Říšský protektor krátce na to zemřel a jeho smrt byla připisována právě lékaři.

Aby přesvědčil své nadřízené, že tyto antibiotika nemají žádný efekt (a samozřejmě si umazal obrovské mínus na své reputaci), požádal o rozsáhlé experimenty, jenž by jeho teorii prokázaly. S Himmlerovým souhlasem odjel do koncentračního tábora Ravensbrück.

Experimenty bez hranic

Gebhardt si vybíral většinou vězeňkyně, kterým v prvopočátku lámal končetiny a sledoval hojení kostí bez podání antibiotik a s podáním. Z lámání přešel k zásahům do nervového ústrojí a otevírání a infikování ran. Experimenty se zvrtly v další pokusy, které s antibiotiky neměly už nic společného. Ženám například záměrně přiškrtil cévy a sledoval reakci omezeného krevního oběhu, také prováděl křížovou transplantaci, která měla velmi vysokou úmrtnost.

Před evakuací Ravensbrücku uprchl Gebhardt do Berlína, čímž si ovšem moc nepomohl, Spojenci se připravovali na jeho dobytí. Gebhardt skončil v zajateckém táboře v Bavorsku a posléze zamířil do Norimberka na proces s nacistickými lékaři. V létě 1947 byl odsouzen k popravě oběšením, jeho očekávaná smrt se uskutečnila 2. června 1948 ve vězení v Langsbergu.