Proti sobě stály dvě skupiny. Zastánci katolické církve a husité. Následovníci Jana Husa prahli po reformě. Přáli si, aby kdokoli mohl hlásat slovo Boží, aby se přijímalo podobojí, církev byla zbavena světského majetku a vlády a hříšníci byli veřejně trestáni. Byli rozhodnuti, že své názory prosadí. Po dobrém i po zlém.
20. května roku 1422 tak husitské vojsko pražanů stálo před branami jedné z českých katolických bašt, hradu Karlštejna. Doufali, že ho dobyjí a upevní si tím svou moc. Zároveň si brousili zuby na korunovační klenoty a svaté relikvie.
Obléhání Karlštejna husity
Král Zikmund však nenechal nic náhodě. Insignie moci a vzácné pozůstatky svatých nechal včas odvézt. Od roku 1420 také posiloval vojenskou posádku hradu. I přesto bylo na Karlštějně pouze kolem 400 bojeschopných mužů, jejichž úkolem bylo ubránit opěrný bod katolíků před pětitisícovou armádou.
Karlštejn
Ta obsadila okolní kopce, takže měla hrad jako na dlani. Postavila pět praků a čtyři obléhací děla zvaná bombardy, několik srubnic a tarasnic. Třetí den začalo ostřelování hradu. Na něj dopadaly obrovské balvany a kamenné koule. Po několika týdnech však Karlštejn stále hrdě stál.
Husité byli zoufalí. Jaro se pomalu překulilo v parné léto. V červenci se tak rozhodli nasadit „biologickou zbraň“. Z Prahy dorazilo 1882 soudků s nevábným obsahem pocházející z žump a kanálů. K prakům byla převezena celá hnojiště včetně mršin, shnilého masa, ovoce i zeleniny. „Hrad naplnil takový zápach, že obleželým vypadly téměř všechny zuby," napsal o 250 let později historik Bohuslav Balbín. Zároveň byl otráven také potok, jež sloužil jako zdroj pité vody pro hradní posádku. Ta husitům stále odolávala.
Karlštejn husité
Pražané začali ztrácet trpělivost. Bojová morálka upadala a navíc se blížila zima. Na začátku října odtáhla velká část husitského vojska. Zbytek bojovníků učinil další marné pokusy o dobytí hradu. 8. listopadu, půl roku po začátku obléhání, bylo nakonec uzavřeno roční příměří.
Legenda praví, že za konec bojů mohla lest udatných obránců. Ti měli husitům přinést kus kozlí kýty a poprosit je, aby na čas ostřelování pozastavili, že slaví svatbu. Unavení vojáci nechápali. Jak mohou mít na hradě, po tak dlouhém obléhání, tolik jídla, že mohou pořádat svatební hostinu? Rozhodli se tedy boje ukončit. Netušili, že se jednalo o poslední kus masa. Jinak na Karlštejně nezbývalo téměř nic.
Zdroj:
www.dejepis.com, www.cs.wikipedia.org, www.idnes.cz, www.g.cz
