Už v pravěku lidé přecházeli řeku Vltavu přes několik brodů. Později se kroniky zmiňují o dřevěném mostu, který se pravděpodobně nacházel nedaleko dnešního Náměstí Jana Palacha. Už v roce 1158 se na příkaz krále Vladislava II. začal budovat kamenný most, pojmenovaný po královně Juditě, jenž byl po svém dokončení nejstarším v Českých zemích, jedním z nejstarších severně od Alp a třetí v pořadí vybudovaný v Evropě. 3. února roku 1342 ho však zničila povodeň.

I přesto, že hlavní město bylo obchodní a dopravní tepnou, nový kamenný most se začal budovat až za patnáct let. Do té doby se Pražané přes řeku dostávali na loďkách nebo přes dřevěné mostní provizorium.

Stavba Karlova mostu

Základní kámen Karlova mostu byl podle kronikáře Prokopa Lupáče slavnostně položen 9. července roku 1357, v 5 hodin a 31 minut. Tento čas vypočítali králi Karlu IV. jeho dvorní numerologové. V daný moment se měla odehrávat vzácná konjunkce Slunce se Saturnem. Zároveň se hvězda nacházela v ascendentu znamení Lva, tedy heraldického znaku Českého království. Magický okamžik měl mostu přinést neskonalé štěstí a výjimečný osud.

Stavitelé však spoléhali spíše na své schopnosti než na numerologii. Plány k jeho vybudování byly pečlivě vypracovány francouzským architektem Matyášem z Arrasu, který se inspiroval Avignonským mostem. Cílem bylo vyhnout se chyb, jimiž trpěl Juditin most.

Karlův most je proto vyšší, má méně oblouků a jeho pilíře byly zakládány hlouběji. K jeho stavbě se použila speciální technika, kdy se v řece vybudovaly jímky z kůlů a hlinité výplně. Z nich se následně odčerpala voda. Podloží se vyztužilo pomocí dřevěných pilot a na ně byl položen rošt složený z dubových trámů a prken. Ten se upevnil kulatými kameny, které byly vzájemně propojeny kovanými tyčemi. Jakmile byl základ připraven, mohlo se začít se zděním pilíře.

Karlův most a římská malta

Podle legendy se při stavbě mostu přidávaly do malty vajíčka. Vědci z Vysoké školy chemicko-technologické ale v roce 2010 zjistili, že to není pravda. Obdivuhodná pevnost mostu je způsobená speciální tzv. římskou maltou, jejíž receptura byla považována za ztracenou už od pádu Římské říše.

Zdroj: Youtube

„Tento typ malty vznikl tuhnutím a tvrdnutím vypálené směsi křemičitanu a uhličitanu rozmíchané ve vodě. Vyniká pevností a nízkou objemovou hmotností. Připomíná tak dnešní lehké konstrukční betony," říká Richard Přikryl z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Staří římští inženýři ji vyráběli tak, že smíchali sopečný popel s vápnem a mořskou vodou. Češi pravděpodobně použili jiné ingredience, jaké přesně je ale zatím záhadou.

Zdroj:

www.idnes.cz, www.prahapamatky.cz, www.cs.wikipedia.org, www.amusingplanet.com