Přestože se mu přezdívá vlčí dítě, Kašpar Hauser nebyl nalezen mezi vlky ani v lese. Drobný, zubožený chlapec s potrhaným oblečením a kusem papíru v ruce se 26. května 1828 objeví v ulicích Norimberku. Zda se jedná o utečence, přeživšího tragédie nebo oběť násilného činu se ze začátku neví. Pak si ale lidé přečtou dopisy, jediný majetek, který má neznámý mladík u sebe.

Ztracená identita

První dopis je od jeho matky, píše v něm, že se chlapec narodil 30. dubna 1812, jeho otcem je voják, a prý se o něj nemůže postarat, protože je chudá, a tak ho dává k osvojení. V druhém dopise je pisatelem neznámý muž, který chlapce vzal k sobě. I on na tom není dobře a přeje si, aby se chlapce ujaly úřady a přijaly ho k jezdectvu. Když je chlapec požádán, aby prozradil své jméno, napíše na cár papíru Kašpar Hauser. Dál už s nikým nedokázal komunikovat.

Po zásahu doktorů a pečovatelů se rozpovídal o životě před nalezením. První roky života si nepamatuje, vlastně si nepamatuje téměř nic, jen tmavý prostor, v němž byl nucen bydlet, a kde dostával jenom vodu a chleba. Hauser byl světloplachý, což by potvrzovalo jeho výpověď.

Oproti jiným opuštěným a zuboženým dětem se dokázal vcelku rychle aklimatizovat. Naučil se více mluvit a psát, socializovat se a uvážlivě přemýšlet. Všechny překvapil svým výtvarným talentem.

Kašpar se vzhledově ani inteligenčně nelišil od svých vrstevníků, dokonce začal pracovat v právnické kanceláři. Byl tu ale problém - mentální nestabilita. Hauser trpěl velkými výkyvy nálad a občasnou agresí. Také ho sužovala paranoia – údajně dvakrát se ho neznámý útočník pokusil zabít, v obou případech Hauser unikl o vlásek. Pachatele nikdy nepopsal, a vyšetřování se nemělo kam posunout.

Syn francouzského císaře

Příběh nabíral extrémní popularity nejen v Německu. Lidé toužili poodhalit roušku tajemství, za níž se Hauser stále ukrýval. Jeho identita byla největším otazníkem, a tak vznikaly teorie, že je uneseným synem Napoleona Bonaparteho nebo mrtvým potomkem bádenského velkovévody Karla. Podobu Hausera a velkovévody nepřímo potvrdila jeho manželka Stéphanie de Beauharnais (náhodou adoptivní dcera Bonaparteho), která při pohledu na Hausera šokem omdlela. Nakonec ale řekla, že Kašpar není jejich potomkem.

Kašpar se dožil pouhých 21 let. Večer 14. prosince 1883 byl pobodán oním neznámým atentátníkem, v ruce měl další dopis, podepsaný M. L. Ö. Nikdy se nezjistilo, co iniciály znamenají. Kašpar po třech dnech umírá. Na náhrobku v Norimberku je latinský nápis, který v překladu znamená: „Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná.“

Podvodník, nebo šílenec?

Historici se domnívají, že zas takovou hádankou nebyl. Tak například oba dopisy, které u něj byly nalezeny, podle grafologického posudku napsal sám Kašpar - porovnali je s jeho podpisem i dokumenty z právnické kanceláře. Nabízí se tak dvě verze: buď to byl podvodník, který bažil po slávě a penězích, nebo psychicky narušený jedinec. Množství psychologů navíc souhlasí, že není možné, aby se člověk izolovaný prvních 16 let svého života dokázal tak rychle socializovat.

I tak jeho tajemný příběh inspiroval množství uměleckých děl, od knížky, divadelní představení po filmy.