Osudová dívka
Jan Mydlář se narodil v Chrudimi roku 1572 do rodiny městského písaře. V té době ani netušil, jak málo stačí k tomu, aby se z cílevědomého aspirujícího lékaře nakonec stal mistr popravčí. A za vše mohla jedna dívka.
Jmenovala se Dorotka a poznal ji těsně předtím, než odjel do Prahy studovat lékařství na Karlově Univerzitě. Roky do ní byl bláznivě zamilovaný. Pak zjistil, že otěhotněla s jiným mužem. Manželem se jí stal bohatý mlynář, ale manželství bylo neuspokojivé a Dorotka hledala štěstí jinde. Mlynáře otrávila, byla zatčena a čekala na smrt.
Ještě stále zamilovaný Mydlář se rozhodl ženu svých snů vysvobodit. Jenže do chrudimského vězení ho bez povolení rychtáře odmítali pustit, a tak mu zbývalo jediné myslitelné řešení - stát se pomocníkem popravčího Matěhy. Po přijetí Mydláře byl popravčí obeznámen jeho touhou krásnou Dorotku zachránit a Janův plán na osvobození na poslední chvíli zhatil. Poprava se neuskutečnila, ale smrti se Dorotka nevyhnula; pohřbili ji zaživa.
Katem v Praze
Její smrtí ztratil veškerou motivaci na zachraňování lidských životů. Povolání kata mu pozvolna začalo kolovat v krvi a Mydlář plnil každý mistrův úkol. Ten krátce na to zemřel. Než se vybral jeho nástupce, konšelé narychlo poslal Mydláře do Prahy, kde na popravu čekali lupiči a vrazi. Tam se stal pomocníkem staroměstského mistra popravčího Václava Jaroše, který si Mydláře hned oblíbil. Než Jaroš zemřel, naučil svého protežé všechny nezbytné dovednosti, a když bylo načase vybrat nového mistra popravčího, nikdo jiný než Mydlář nepřipadal v úvahu.
Ve svých zhruba 26 letech se oženil s Alžbětou Špetlovou, dcerou slánského kata, a koupili si dům, který se nacházel na dnešní ulici Na Bojišti. Manželství bylo šťastné, ale on sám štěstí necítil. Lidé jím opovrhovali, ve své rodném městě musel schovávat obličej, aby se na jeho rodinu nedívali lidé skrz prsty. Když byl v roce 1600 pozván na první veřejnou pitvu předvedenou jeho bývalým profesorem Jánem Jesenským, vykázali ho z místnosti.
Nejtěžší poprava
Nejtěžší Mydlářovou zkouškou byla poprava 27 českých pánů, strůjců povstání českých stavů, které vedlo k bitvě na Bílé hoře. Poprava se uskutečnila na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Tři byli pověšeni, 24 bylo sťato. Jedním z nich byl Ján Jesenský, kterému před popravou musel vyříznout jazyk. Mydlář se údajně svému profesorovi omluvil, že mu tuhle krutou bolest způsobí zrovna on.
Do popravčího důchodu se odebral v roce 1632. Na stínání jednou ranou už neměl sílu a se svolením rychtáře předal řemeslo svému synovi Janu Václavovi. Ve svých 77 letech se znovu oženil a těšil se úctě, o které nemyslel, že by se po popravách mohla dostavit. Zemřel 14. března 1664.