Kateřina vyšla v doprovodu svých věrných z hradu. Před jeho branami ležela mrtvá polonahá těla. „Trochu se to zvrtlo,” pokrčila nos. Pach rozkladu byl všudypřítomný. „Zkuste to tu uklidit,” nařídila a snažila si očistit střevíc od krve. „Mezitím promluvím s králem.”
Třiapadesátiletá žena na první pohled vypadala, že ji oběti ležící v ulicích města i za jeho branami nezajímají. Opak byl ale pravdou. Když dorazila do svých komnat, roztřásla se. Vůbec nečekala, že když zavelí, aby její lidé zavraždili admirála Gasparda II. de Colignyho, rozpoutá jeden z největších masakrů středověku. Bartolomějskou noc.
Jednoho rána u bran Louvru , obraz z 19. století od Édouarda Debat-Ponsana.
Kateřina se však nedokázala ovládnout. Moc. To slovo bylo magické. Jeho sílu si začala uvědomovat po sňatku s princem Jindřichem Orleánským, druhorozeným synem francouzského krále. Bylo jí čtrnáct let a i přesto, že ho domluvil papež Klement VII., velmi záhy ztratil svou diplomatickou hodnotu a byla zdůrazňovaná nerovnost páru. Dívce totiž v žilách nekolovala modrá krev. V té době se rozhodla, že se touto drobností nenechá zastavit.
Kateřina Medicejská
Osud ji hrál do karet. Roku 1559 nečekaně zemřel její manžel, král Jindřich II. a na trůn usedl jejich syn, patnáctiletý František II. V té době již ve Francii vířily náboženské spory mezi katolíky a protestanty neboli hugenoty. Opakovaně tak čelil pokusům o své svržení a státní převrat. Společně se svou matkou si ale pozici udržel. Do té doby, než zemřel na hlízu v uchu, jež mu zasáhla i mozek.
Po jeho skonu začal vládnout jeho mladší bratr Karel IX., který ve snaze o náboženské smíření země, uzavřel v roce 1570 tzv. Saint-Germainskou smlouvu, zajišťující hugenotům svobodu vyznání. Toto rozhodnutí ale rozhněvalo řadu katolíků v čele s vysoce postaveným rodem Guisů a jeho matkou, jež cítila, že slábne její vliv.
Dvacetiletý Karel si totiž našel rádce mezi protestanty, což bylo považováno za zradu. Gaspard II. de Coligny ho ponoukal, aby podporoval nizozemské a flanderské povstalce proti španělskému králi Filipovi II. s cílem odvrátit pozornost od problémů ve Francii. Králova matka se tak společně s Guisy dohodla, že admirála nechají zavraždit.
Kateřina si totiž moc dobře uvědomovala, že pokud by ji její syn přestal poslouchat, nebo by byla dokonce vyhnaná od dvora, ztratila by všechno. I přestože ovdověla ve svých čtyřiceti letech, podruhé se již nevdala. Nikdo ji nechtěl. Byla malá, měla pár kil navíc a až příliš obyčejný obličej. To, že je neatraktivní, ji dával najevo nejen král Jindřich II., který si za jejími zády stále udržoval vztah s Dianou de Poitiers, ale také nezájem jejího okolí. „Její ústa jsou příliš velká a její oči příliš výrazné a bezbarvé na krásu," napsal o ní benátský vyslanec. Láska ji proto byla lhostejná. Teplou náruč nahradily intriky a tahání za nitky.
Posedlá mocí
Zabití Colignyho bylo naplánované na dobu, kdy se v Paříži konala svatba Kateřininy dcery Markéty z Valois s hugenotem Jindřichem Navarrským, s níž však nikdo nesouhlasil. Měla být symbolem náboženského smíru. Právě toto načasování bylo prvním pomyslným hřebem, jenž rozpoutal brutální masakr.
Kateřině a jejím stoupencům muselo být jasné, že atentát rozdmýchá hněv hugenotů. Navíc se začaly šířit klepy, kdo si vraždu králova rádce asi objednal. Proto se v paláci Tuileries tajně setkala se skupinou šlechticů, s nimiž vymyslela nové spiknutí. Tentokrát vyhladit všechny hugenotské vůdce v Paříži. Konečné rozhodnutí o likvidaci padlo v noci na 23. srpna 1572. O den později, těsně předtím, než vyšlo slunce, se začala prolévat krev.
Portrét Kateřiny od Francoise Cloueta
Nikdo netušil, že se vražedné běsnění bude šířit jako plameny. Katolíci se vrhli na své protestantské sousedy. Dobývali se do jejich domovů, kde je ubíjeli. Jejich těla pak vyhazovali z oken. Řádění v pařížských ulicích trvalo tři dny a proniklo se i za hradby města. Soudobé prameny uvádějí, že v dalších týdnech plavalo ve francouzských řekách tolik mrtvol, že nebylo možné chytat ryby.
Jak Kateřina vypadala?
Díky své schopnosti tahat za nitky byla Kateřina Medicejská v 16. století nazývaná „nejdůležitější ženou Evropy“. Z jejího života se proto dochovala řada obrazů. Její oči se na všech dívají do dálky a dodávají jí výraz, jako by nad něčím přemýšlela.
Autor YouTube kanálu Mortal Faces, jenž pomocí počítačové technologie oživuje portréty slavných osobností, se proto rozhodl, že zjistí, jak Kateřina asi vypadala v reálném životě. Co myslíte, zasloužila si být označovaná za ošklivku?
Zdroje: www.historyhit.com, www.quora.com, www.britannica.com, www.cs.wikipedia.org
Sledujte nás v Google Zprávách