O slavné milence císaře Rudolfa historické prameny kupodivu neuvádějí příliš mnoho informací. Narodila se roku 1579 jako nemanželské dítě italského zlatníka a umělce Ottavia Strady, který působil na pražském dvoře ve funkci antikváře Rudolfových sbírek. Pokřtěna byla jako Anna Marie, později se jí z neupřesněného důvodu začalo přezdívat Kateřina.
Císař Rudolf ji znal od jejích dětských let a před očima mu vyrostla do nebývalé krásy. Navíc se jí dostalo prestižního vzdělání; Kateřina byla chytrou dívkou, znala dvorní mravy a jejímu vystupování nechyběla noblesa. Rudolf se do ní bezhlavě zamiloval a učinil ji svou milenkou ještě předtím, než oslavila 15. narozeniny.
Její otec Ottavio tomuto vztahu nebránil, naopak z něho těžil, jak se dalo. Díky císařově přízni se z něj stal boháč, jemuž patřily dva domy u Staroměstského náměstí i jeden nevěstinec.
Provozování veřejného domu nebylo v 16. století odsuzovanou činností, ostatně ani sám císař neproslul jako svatoušek: milenek vystřídal nepřeberné množství, a dokonce se dochovala zpráva saského velvyslance, podle které pověřoval své pohůnky, aby unášeli panny a přiváděli mu je přímo do ložnice.
Kateřinu Stradovou přitom upřímně miloval a formální sňatek se snoubenkou Isabelou Klárou Evženií ze španělské větve Habsburků vytrvale odmítal. Kvůli tomu nikdy nezplodil právoplatného dědice trůnu. Zato se náležitě postaral o šest dětí, které mu porodila Kateřina. Všechny získaly vznešené přízvisko d‘Austria a těšily se u dvora vážnosti.
Prvorozený syn Julio Caesar se Rudolfovi ale nevyvedl. Proslul jako šílenec a vrah mladé ženy, jejíž tělo navíc rozčtvrtil. Otec ho po tomto činu v roce 1608 už nemohl dále omlouvat a zavřel ho do domácího vězení, kde mladík o rok později skonal.
V roce 1612 se odebral na věčnost i sám císař. Milovaná Kateřina ho přežila o 17 let, a ačkoli se o jejím osudu po Rudolfově smrti nedochovaly žádné zprávy, předpokládá se, že ona i její děti byly do konce života plně zabezpečeny.
