Hrůzný způsob popravy spočíval v postupném odřezávání kousků kůže a svalů z odsouzencova těla, přičemž se kat snažil, aby nebožáka udržel co nejdéle při vědomí. Číslovka "tisíc" v názvu exekuce sice byla značně nadnesená (odsouzený obvykle vykrvácel už po stovce řezů), ale způsobená bolest se přesto nedala popsat slovy.
Poprava rozkrájením byla udílena za nejtěžší zločiny, mezi které patřila velezrada a vražda otce či manžela. Úcta k rodičům byla v Číně natolik silná, že jejich zavraždění neodskákal jen provinilý potomek, ale také jeho učitel, protože očividně ve své práci vychovatele fatálně selhal. Kromě učitele bývali popraveni i členové městské rady, kteří nesli odpovědnost za pořádek a bezpečnost své lokality. Nutno dodat, že tyto osoby obvykle čekala milosrdnější smrt, například uškrcení.
Rozkrájení na tisíc kousků čekalo zpravidla zrádce a otcovrahy.
Opravdoví mistři
Kat měl v Číně zvláštní postavení. Obzvlášť kruté techniky mučení a důraz na prodlužování odsouzencovy agónie vyžadovaly pevnou ruku, praxi a vynalézavou mysl. Popravčí mistři se během své kariéry neustále zdokonalovali, což se projevilo například na zvýšování množství řezů provedených při popravě rozkrájením. Vytvářeli si osobní rekordy a navzájem se předháněli. Své řemeslo považovali za jistý druh umění. Čím větší a delší utrpení odsouzenci způsobili, tím většího se jim dostalo ocenění od soudců i publika.
Jedním z čínských vynálezů bylo mučení vodou, při kterém spoutané oběti dopadaly na hlavu v nepravidelných intervalech kapky vody. Ve svém základě šlo o mučení psychické, ale kreativní kati záhy vymysleli drastickou variantu: místo vody na mučeného sem tam kápli kyselinu. Dotyčný nikdy nevěděl, zda příští kapkou bude obyčejná voda nebo žíravina, a jeho utrpení se tím násobilo.
Stětí hlavy nebylo v Číně příliš oblíbené, ale nikoli snad kvůli tomu, že šlo o smrt na zdejší poměry příliš rychlou. Číňané věřili, že by měl jít člověk do hrobu v jednom kuse, jinak se nedočká posmrtného života. Oddělení hlavy od těla proto potkávalo jen zločince z nejnižších společenských tříd - stejně jako půlení, čtvrcení nebo krájení. Naopak ti nejurozenější provinilci zpravidla dostali od císaře diskrétní balíček s provázkem, na kterém se sami mohli oběsit. Za milosrdnou popravu bylo rovněž považováno pozření jedu.
Krvavé popravy probíhaly v Číně ještě v roce 1900.
Když uškrtit, tak pozvolna
Velmi rozšířenou formou exekuce bylo pomalé uškrcení. Odsouzenec byl postaven na hromadu kamení s krkem uvězněným v dřevěném rámu. Kati pak každý den z hromady odstranili jeden či dva kameny, aby oběť postupně ztrácela oporu pro nohy a pomalu se udusila.
Kruté způsoby mučení a poprav byly v Číně oficiálně zakázány při vyhlášení republiky v roce 1912. V zemi však dodnes neexistuje nezávislé soudnictví a emigranti přinášejí svědectví o tom, že politicky nepohodlné osoby jsou podrobovány nehumánní tortuře dodnes. A ačkoli čínské úřady odmítají zveřejnit statistiky ohledně vykonaných poprav, světové humanitární organizace odhadují, že jich v Číně proběhne ročně až několik tisíc.
