Začalo to 30. června 2001 pod záminkou poznávacího výletu. Milada Vosmanská svému zeťovi věří a svěří mu 11letého Honzu a 13letou Dášenku do péče. Trojice odjíždí, aby se už nikdy nevrátila.
První byl požár
Zeť se jmenoval Stephan Knaepen, bylo mu 41 let a pocházel z Belgie. Byl sezdaný s nejstarší dcerou Milady Vosmanské, z prvního manželství měl další tři děti. Vypadal šťastný, nikdo by to do něj neřekl, vzpomínala Milada. Dodnes není jasné, proč se rozhodl sourozence i svou vlastní rodinu zabít. O případu zmizelých dětí se zajímala celá republika, tragédii ovšem zažehla jiná katastrofa.
Den po odjezdu za poznáváním hradů se Knaepen stavil u své rodiny v Brně. Byl večer a všichni spali. Po podlaze rozlil kanystr benzínu, škrtl sirkou a z domu utekl. Tři děti a dva dospělé probudil nesnesitelný žár, kouř a praskání. Jeho nejstarší dcera tehdy řekla, že slyšela, jak se do domu někdo dostal a pak ucítila pach zemního plynu. Všichni vyvázli bez zranění.
Dopis na rozloučenou
Děti se z výletu nevrátili, mobil nikdo nezvedal a Milada Vosmanská zavolala policii. Řekla jim vše o dětech i Stephanovi a právě v tuto chvíli si policisté oba případy spojili. Protože zeť pocházel z Belgie, zkontaktovala policie tamější úřady a také Interpol pro případ, že by je Knaepen odvezl do zahraničí. Do lesů a polí Jižní Moravy vyslali policisté rojnice složené ze stovek policistů i vojáků. Připojili se také dobrovolníci. Nebe posely vrtulníky s termovizí. Pátrání po dětech bylo rozsáhlé, dlouhé a nepřinášelo žádné výsledky.
Tělo bez známek života bylo 7. srpna objeveno poblíž lesa u Ostopovic na Brněnsku. Byl to Stephan Knaepen a u ruky mu ležel dopis na rozloučenou: ,,Ničeho nelituji, protože jsem věděl, že se to jednou muselo stát. Aby z toho pro moje děti později neplynuly nějaké následky, je lepší, když zmizí společně se mnou. Můj život byl jeden velký propadák." Předávkoval se léky.
Tragédie neskončily
Stovky neznámých lidí tvrdili, že sourozence spatřili v různých koutech Česka a dokonce světa. Policisté museli všechno prověřit, vrchní vyšetřovatel odjel do Belgie, přijímali i vidění o jasnovidců, vše, co by jim pomohlo Honzu a Dášu najít.
Jejich těla byla nalezena 25. listopadu, téměř pět měsíců od ohlášení zmizení. Svázané děti ve spacáku našel kolemjdoucí u Brankovic na Vyškovsku. Dlouho se nabízela teorie, že je Knaepen před usmrceným znásilnil, pitva to nikdy nepotvrdila.
Od tohoto strašlivého a nepochopitelného případu uběhlo skoro 19 let a rodina stále truchlí. Kvůli špatným vzpomínkám se odstěhovala z Hranic do Přerova, tragédie je následovala i tam - v roce 2003 zemřela při dopravní nehodě dcera Milady Helena.
„Pořád je vidím, jak odjíždí. Bylo to jen na jednu noc, ani jsme se pořádně nerozloučili. Myslím na Honzíka a Dášenku pořád, a ty vzpomínky bolí," řekla Sedmičce. Dodala, že ji denně sužují noční můry, zdá se jí o dětech, jak se vrací domů, klepou na dveře a omlouvají se za zpoždění. Zdá se jí o místě, kde byla jejich bezvládná tělíčka nalezena, a představuje si, co všechno se tam odehrálo. Smutek a depresi se snaží zmírnit antidepresivy, podle psychologa ale nikdy nebude šťastná.
