Podle japonského folklóru nindžové pocházeli z démona, který byl napůl člověk a napůl vrána. Pravděpodobnější však je, že se pomalu vyvíjeli jako protiváha samurajů, svých současníků z vyšší třídy, v období raného feudálního Japonska. Naše vnímání nindžů je díky novodobým filmům a komiksům značně zkreslené.
Podívejte se na toto video:
Jaká je historie nindžů?
V období feudálního Japonska se začaly utvářet dovednosti známé jako nindžutsu, umění skrývání. Říká se, že princ Šotoku, který žil v letech 574 až 622, zaměstnával Otomono Sahita jako šinobiho špeha.
V 10. století padla čínská dynastie Tchang, což vedlo k období chaosu. Tchangští generálové uprchli do Japonska a přinesli s sebou novou bojovou taktiku a válečnou filozofii. Přišli také čínští mniši, kteří učili své metody japonské mnichy-bojovníky a členy prvních nindža klanů.
První známou školu nindžů neboli rjú formalizovali Daisuke Togakure a Kain Doši kolem 12. století. Daisuke, bývalý samuraj, se po prohrané bitvě zřekl kodexu bušidó a vyvinul novou teorii partyzánského boje zvanou nindžutsu. Školu Togakure-rjú založili Daisukeho potomci.
Byli to prostí zemědělci
Nindžové pocházeli z různých prostředí, ale většina z nich nepocházela ze šlechtického rodu. Zatímco někteří vůdci nindžů byli zneuctění samurajové, kteří prohráli v bitvě nebo se jich zřekl jejich daimjó, obyčejní nindžové byli často vesničané a zemědělci, kteří se naučili bojovat v zájmu vlastní sebezáchovy. Provincie Iga a Koga se staly slavnými pevnostmi nindžů, známými svými venkovskými farmami a klidnými vesnicemi.
Samurajové se jimi kryli
Ninjové byli často najímáni samurajskými pány k provádění tajných operací. Působili jako špehové, vrazi a šiřitelé dezinformací, což samurajům umožňovalo dosáhnout svých cílů, aniž by pošpinili svou čest podle kodexu bušidó. Služby nindžů přenášely bohatství do nižších vrstev, protože za svou práci dostávali štědře zaplaceno. Samurajové se však nindžů také obávali a opovrhovali jimi, protože si je mohli najmout i jejich nepřátelé.
Největšího rozmachu dosáhli nindžové v bouřlivém období mezi lety 1336 a 1600. Sehráli klíčovou roli v různých konfliktech, včetně válek Nanbokučó (1336-1392), války Onin (1460) a období Sengoku džidai neboli Válčících států. V období Sengoku (1467-1568) pomáhali samurajům v jejich vnitřních bojích o moc.
Úpadek nindžů byl nezbytný
Během vzestupu vojevůdce Ody Nobunagy však pevnost nindžů v Ize představovala hrozbu. Během povstání v Ize Nobunaga zaútočil na nindžu z Igy, což vedlo k jejich porážce a rozptýlení. Přestože někteří nindžové vstoupili do služeb Tokugawy Ieyasua, který se v roce 1603 stal šógunem, jejich počet se zmenšil. Nadále sloužili na obou stranách v různých bojích, ale období Edo pod vládou šógunátu Tokugawa přineslo Japonsku stabilitu a mír a znamenalo úpadek nindžů.
Navzdory jejich úpadku dovednosti a legendy o nindžovi přetrvaly a časem byly přikrášleny. Dodnes vzbuzují představivost ve filmech, hrách a komiksech.
Zdroje: www.abicko.cz, www.thoughtco.com
