Podle rasové teorie stálá árijská rasa na vrcholu evolučního vývoje a na rozdíl od jiných ras disponovali schopností tvořit kulturu. Mísením árijců s podřadnými skupinami se společnost vracela na zastaralé stupně vývoje a odsuzovala se k záhubě. Pouze křížením čisté árijské krve mohl vzniknout progresivní národ, který mohl převzít nadvládu nad světem a dále se evolučně vyvíjet do dokonalé formy.

(Zdroj: Jan Horník: Proč holokaust: Hitlerova vědecká mesianistická vražda)

Hitler usoudil, že nejlepší předpoklady k árijství mají Němci společně s Rakušany a po nich národy skandinávské, u jejichž populací převažují světlé vlasy a modré oči. Právě tyto znaky považoval za vrchol vývoje člověka. Na druhé straně ale poněkud nelogicky zařadil mezi podřadné národy například Poláky a Rusy, ačkoli i mezi nimi se najde mnoho jedinců světlé pleti a blond vlasů. A jak teprve k takové teorii o čisté rase přišli italští fašisté, kterým příroda povětšinou nadělila olivovou kůži a oči jako uhlíky?

Pojem árijství byl překrucován a vysvětlován různými způsoby, jak se komu zrovna hodilo. Nacisté se ani neobtěžovali držet se původní teorie z 19. století, která Árijce ztotožnila se všemi Indoevropany, tedy například i se Slovany a Romy. Také tato teorie se ovšem ukázala být lichá; dnešní archeologové a lingvisté se shodují, že výraz "Árijec" původně vůbec neodkazoval na příslušníka určitého etnika.

V sanskrtu se tento termín ve skutečnosti užíval pro člověka, který měl v rámci své společnosti vyšší postavení. Podle amerického antropologa Davida W. Anthonyho tento výraz v době bronzové užívaly kmeny žijící na území dnešního Íránu, Afghánistánu a severní Indie, které nebyly spojeny geneticky, nýbrž jazykově a nábožensky. A rozhodně se nemohly chlubit modrýma očima a blonďatou hřívou. Vědci předpokládají, že z Árijců se později vyvinuly vyšší indické kasty nebo jakási obdoba evropské šlechty. (Zdroj: www.britannica.com/topic/Aryan)

Představa Árijců jako světlovlasého národa, jenž kdysi obsadil severní a střední oblast Evropy, je nesmyslná i z hlediska genetiky. Neustálá migrace a směšování různých kmenů dalo Evropanům v uplynulých dvou tisíciletích velmi pestrou genetickou výbavu, takže o "čistotě" jednotlivých etnik nemůže být ani řeč. Nehledě na to, že vlasy a pleť populacím světlají vlivem dlouhodobého pobytu v severních krajích, kde organismus nemusí tvořit tolik pigmentu, aby se ubránil škodlivým dopadům slunečního záření.