Termín „árijec" byl za 2. světové války skloňovaný dnes a denně. Nakonec se z něj stal píše výraz pro „politicky vhodného jedince". Ani urostlý blonďák s pomněnkovýma očima nemusel nacistům vyhovovat, stačilo, když s jejich názory nesouhlasil.

Rasová čistota

Podle Mein Kampf je rasová čistota přirozená a lze se s ní běžně setkat i v přírodě. Hitler ve svém díle napsal, že „jedinci slabí podléhají nelítostnému boji a zanikají. Boj je ale třeba chápat nikoliv jako nutné zlo, nýbrž jako prostředek zachování zdraví a síly druhu. Kvalita ras se nejlépe rozpozná v nějaké stresující a vypjaté situaci, jako je například válka. Zatímco většina jedinců se projeví jako slabá a zbabělá, zástupci kvalitní rasy se promění v nebojácné hrdiny. Praktickým příkladem toho je rasa árijská." (Zdroj: dspace5.zcu.cz)

Adolf Hitler však netušil, že termín ve skutečnosti označoval člověka z oblasti dnešního Íránu, Afgánistánu a severní Indie. A ti rozhodně blonďáci nejsou.

Nerovná plemena?

Pojem árijství byl po staletí bohatě překrucován a používán tak, jak se to komu, zrovna v danou dobu, hodilo. Původní teorie pochází z 19. století a pod názvem O nerovnosti lidských plemen ji napsal Arthur de Gobineau. Ten sice tento pojem používá, přiřazuje však k němu všechny velké národy od Slovanů, Germánů nebo Židů. Je však známo, že za období druhé světové války padli v nemilost zejména Židé.

Původně indický termín „árja" označoval všechny lidi, kteří měli ve společnosti vyšší postavení, byli ušlechtilí a vznešení. Archeologové předpokládají, že z Árijců se vyvinuly vyšší indické kasty. (Zdroj: britannica.com)

To by sice nacisty asi potěšilo, jejich vzhled však nikoli.

I když o rasové čistotě psali různí spisovatelé od 18. století, všichni se shodují v tom, že lidské rasy si nejsou rovny. Zapomněli však na historická fakta, jako bylo stěhování národů, kolonizace, válečná tažení a migrace.

Z logického i vědeckého hlediska tedy není možné rasové čistoty dosáhnout.