Výraz "valkýra" je vykládán jako spojení dvou slov: valr (mrtvý na bojišti) a kjósa (vybrat). Dle převládajícího názoru valkýry původně přijížděly na bitevní pole, aby zde vybíraly duše padlých bojovníků, kteří si podle nich zasloužili místo ve Valhalle. Podle další verze šlo o kněžky války, jež rozhodovaly o osudu válečných zajatců; jednoduše vybíraly, kdo z nich bude obětován bohům.

Ať tak či onak, přes své ženské vnady valkýry nepatřily zrovna k bytostem, se kterými by se severský bojovník toužil setkat. Už jen zjevení valkýry ve snu či ve formě halucinace znamenalo neštěstí. Představa dívky ve válečné zbroji však dala vzniknout romantickým příběhům o neskonalé fyzické kráse valkýr, s nimiž lze za určitých okolností dokonce navázat milostný poměr.

Určité zkreslení se dá očekávat už od prvních zdrojů, ze kterých se o valkýrách dozvídáme. Poetická a Prozaická Edda byly sepsány na Islandu počátkem 13. století, to znamená dvě stě let poté, co Island přijal křesťanství a zahájil snahy pohanskou mytologii vymýtit. Víra v nejvyššího boha Ódina obklopeného valkýrami slábla a postupně se transformovala do lidové pověrčivosti a magie.

Ve 20. letech 14. století se v norském Bergenu odehrál pozoruhodný čarodějnický proces. Jistá Ragnhild Tregagås byla obviněna, že s pomocí zaříkadla seslala valkýru na svého bývalého milence, který se oženil s jinou ženou. "Posílám duchy valkýry Gondul. Nechť tě první kousne do zad. Nechť tě druhý kousne do prsou. Nechť třetí k tobě obrátí nenávist a závist," zněla magická formule.

Vzývání démonů bylo podle tehdejších autorit nejen pohanské, ale také nebezpečné (co kdyby to náhodou fungovalo), a tak byla Ragnhild odsouzena k přísnému půstu a sedmileté pouti na svatá místa mimo Norsko.(Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Ragnhild_Tregagås)

Přestože přesný obraz o povaze a funkci valkýr nám zřejmě nepodají ani první písemné zdroje, můžeme předpokládat, že šlo o bytosti nebezpečné a obávané. Teprve později z nich lidová tvořivost učinila překrásné zlatovlasé panny, jež ve Valhalle servírují maso a v některých pohádkách vystupují jako labutě. V různých formách se dochoval příběh o mladém muži či princi, který přistihl valkýry při koupeli v jezeře. Té nejkrásnější schoval plášť, aby se nemohla proměnit zpátky v labuť a odletět s ostatními. Donutil ji tak zůstat na zemi a vzít si ho za manžela. Podobné pohádky se vyskytují i v českých sbírkách, téměř nikdo už ale dnes neví, že mají svůj původ ve vyprávění o severských valkýrách. (Zdroj: www.ancient-origins.net, červen 2020)