Během posledních desetiletí se o konci vesmíru objevilo několik teorií, jež se stále zdokonalují a konkretizují. Mezi ně patří velký křach, který je považován za protějšek velkého třesku.
Výzkumníci z University of Southern Denmark se na tuto hypotézu zaměřili a rozhodli se přepočítat rovnice, z nichž vychází. Vzali v potaz i takové, jež definují sílu interakcí mezi částicemi. Vytvořili tak novou teorii zhroucení, předpovídající masivní narušení stability standardního modelu vakua.
Kdy skončí vesmír?
Radikální posun sil ve vesmíru bude způsoben nárůstem hmotnosti každé z částic. I malé zrnko písku, vzduch, planety či galaxie budou podle modelů až miliardkrát těžší, než je tomu teď. Zvýší se tím zároveň i jejich gravitační síla. Navzájem se tak přitáhnou a z celého vesmíru vznikne hustá, horká a těžká koule. Kosmos, jak ho známe, přestane existovat.
Tento proces se nazývá fázový přechod a je podobný tomu, co se stane, když se například voda změní v páru nebo zahřátý magnet ztratí svou magnetizaci.
Za jakých okolností mohou částice začít přibírat na váze? „K tomuto fázovému přechodu může dojít, pokud Higgsovo pole spojené s Higgsovou částicí vytvoří bublinu, v níž budou jiné hodnoty než ve zbytku vesmíru,” vysvětluje Jens Frederik Colding Krog, doktorand z Centra pro kosmologii a fenomenologii částicové fyziky. „V případě, že nová hodnota bude mít nižší energii a bublina se začne rozpínat všemi směry rychlostí světla, všeho, čeho se dotkne čeká dramatický nárůst hmotnosti.”
Autodestrukce vesmíru
Podle fyziků není zcela jisté, kdy se to stane, nebo, zda tato autodestrukce již nezačala. S největší pravděpodobností ale k zhroucení dojde za řádově desítky milionů let. To je z kosmologického hlediska poměrně krátká doba.
Zároveň se ale objevuje naděje, že kolaps je pouhým hypotetickým scénářem. „Předpokladem pro změnu fáze je, že se vesmír skládá z elementárních částic, které známe. Pokud ale obsahuje zatím neobjevené částice, celý základ pro tuto předpověď se změní,” říká Krog.
Zdroj:
