Přemýšleli jste někdy nad tím, kam byste se schovali v případě veder? Do vody? Ta je na mělčinách tak horká, že osvěžení nepřinese. Do stínu? I tam je vedro a všudypřítomné vlhko. Ale i tak spaly v horoucím létě roku 1911 tisíce Američanů v parcích na zemi, aby se skryli před slunečními paprsky. Ale před vlhkostí úniku nebylo.
Vedra v červenci a srpnu jsou často neúnosná i v našich zeměpisných šířkách, ale my naštěstí máme klimatizaci. My, kdo jsme žili na poušti anebo v ostrovním klimatu, víme i něco o vedrech přesahujících 50 stupňů a o vlhkosti, která nedovolí vašim čerstvě převelčeným šatům nikdy uschnout. Sotva se převléknete, šaty jsou skrznaskrz mokré.
Smrtící léto 1911
V létě před 110 lety zasáhl Spojené státy ale příliv horkého a suchého vzduchu z jižních plání potlačil jakoukoli úlevu od oceánského vánku. Teploty se dostaly vysoko nad 30 stupňů a zůstaly tam několik dní beze změny. Na některých místech dokonce teplota stoupla i o šest stupňů za půl hodiny! Klimatizace neexistovala, takže zejména ve městech lidé opravdu neměli úniku.
Kvůli tomu jen v New Yorku zahynulo 211 lidí, z nichž někteří spáchali ze zoufalství sebevraždu. Například jeden mladík se snažil několik hodin usnout ve stínu, ale nedařilo se mu to, proto skočil z mola do vody, volajíc "Už to dál nevydržím." V Harlemu zase dělník skočil pod vlak, aby ukončil horoucí utrpení.
Koleje se vedrem prohýbaly, poštovní doprava nefungovala. Vedro zabíjelo. Během několika týdnů přišlo o život přes 2000 lidí. Lidé neumírali jen na vyčerpání nebo úpal, ale i na následky snahy uniknout dusnému vzduchu – při utonutí.
Města nebyla na horko a vlhkost vybavena a špatné větrání a stísněné obytné prostory problém jen zhoršovaly. Umírali starší, mladí a dokonce i kojenci mladší dvou týdnů. Děti v noci naříkaly - nebo se vůbec neprobudily.
Vedro dohánělo lidi k šílenství
Samozřejmě, že takovéto teploty a nemožnost úniku ovlivnily chování lidí a jejich akce. Lidé byli agresivní, propadali zoufalství, napadali se. Koně umírali podél silnic. Vosk na svíčkách se zcela rozehříval. Asfalt na ulicích se vařil jako sirup a lepili se na něj koně i lidé. Lidé byli celkově vyčerpaní a nedokázali už nic dělat, propadali beznaději a letargii. Zejména velká města ovládla anarchie a zoufalství.
Teploty se vrátily na normální červencové hodnoty 7. července, ale vysoká vlhkost zůstala a zabíjela dále, po desítkách. Mimo New York se teploty vyšplhaly ještě výš, na mnoha místech přesahovaly 40 stupňů, což se dá přirovnat k pouštním teplotám. Na poušti však nesužuje vlhkost.
Na ulice byly instalovány hydranty, aby se lidé mohli rozprašovanou vodou zchladit. Lidé se uchylovali i k tomu, že seděli v městské dopravě s okny otevřenými dokořán, aby se zchladili alespoň horkým větrem z jízdy. I když horkým, alespoň pohybujícím se. Pivovary dávaly do parků sudy s vodou pro ochlazení. Každý se snažil a pomáhal, jak mohl, ale vše bylo marné. Lidé doufali, že trápení ukončí extrémně silná bouřka. Místo toho ale jen spadlo několik velmi silných přeháněk, a hřmění, které vypadalo tak, že bouřka přinese kýženou úlevu, nakonec ustalo.
Tam, kde bouřka skutečně přišla, jen završila sérii katastrof - poškodila již ohořelý majetek v celém Bostonu a zabíjela lidi. Až po ní se však teploty konečně snížily na přežitelnou úroveň.
Příroda opět lidem ukázala, co umí.
Na video o hrozivém létě se podívejte zde:
Zdroje:
www.newenglandhistoricalsociety.com, en.wikipedia.org/wiki/1911_Eastern_North_America_heat_wave,clickamericana.com
