Starověké formy mučení jsou proslulé svou krutostí a kreativními způsoby působení nesnesitelné bolesti. Praktika tahání za kýl není výjimkou. I když existují jen omezené důkazy, je tradováno, že tuto formu kýlovky používaly pirátské lodě zejména ve starověku. Nejstarší známá zmínka o kýlovce pochází od Řeků z Rhodského námořního zákoníku z roku 700 př. n. l., který popisuje tresty za pirátství.

Na video o kýlování se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Tahání za kýl děsilo i dlouho po zákazu

Tato metoda byla však i velmi využívaná, a to zejména proto, že ji bylo možné použít přímo na moři. Keelhauling byl velmi přísný trest, jímž byl námořník odsouzen k tomu, že byl vlečen na laně pod kýlem lodi. To mu způsobovalo tak strašnou bolest, že jeho trest sloužil jako strašlivé varování všem námořníkům. Navíc extrémní následky tohoto mučení a strach z jeho použití na moři byly velmi účinné, takže i poté, co přestala být kýlovka využívána, stačilo ji jen zmínit a na lodi zase zavládl klid a mír.

Jak vypadalo kýlování

Keelhauling neboli tahání podél kýlu dopodrobna vypadalo tak, že námořník byl přivázán k lanu smyčkou pod lodí, hozen přes palubu a vlečen pod kýlem lodi, a to buď z jedné strany lodi na druhou, nebo po celé délce lodi, většinou od přídě k zádi. Kýlování se navíc provádělo opakovaným ponořením. Bloky nebo kladky, za které byl námořník zavěšen, se připevnily k protilehlým koncům hlavního lodního podpalubí a na nohy trestaného se zavěsilo olověné nebo železné závaží, aby se potopil do příslušné hloubky. Pomocí tohoto zařízení byl pak námořník přitažen až k boku lodi a odtud spuštěn do moře, aby byl opět vytažen na druhé straně.

Zranění a tržné rány

Tažení podél kýlu mělo většinou za následek smrt námořníka nebo natolik závažné zranění, že si námořník nesl většinou doživotní následky a trvalé zmrzačení. Nešlo jen o samotný tlak jako takový, ale i o další vlivy. Trup lodi byl obvykle – stejně jako dnes - pokrytý korýši a dalšími mořskými výrůstky, takže tělo vytahovaného námořníka bylo poškrábané až do krve. Rány se díky nedostatečné hygienické péči na lodi většinou zanítily a dostala se do nich infekce, způsobující hluboké jizvy.

Utonutí nebo rozdrcení hlavy

Pokud námořník nebyl poškrábán od korýšů a výrůstků na těle lodi, znamenalo to, že byl tažen tak pomalu, že se většinou utopil. Kromě infekcí, zmrzačení a utonutí hrozilo námořníkovi navíc i poranění hlavy při nárazu na trup nebo kýl, a to zejména byla-li loď v pohybu.

Kýlovka v Anglii a Nizozemí

Kýlovka se používala nejen jako trest za pirátství, ale hojně i na anglických námořních lodích. I zde jsou však zmínky neurčité a neuvádějí žádné datum. Námořní historik Nicholas Rodger ve svých knihách uvádí, že sám nezná žádný zdokumentovaný případ, a dokonce ani v roce 1880, kdy byl s tímto trestem na lodi HMS Alexandra konfrontován poslanec Shaw Lefevre, nebylo nic dokázáno.

Rovněž v holandském námořnictvu se jednalo o oficiální, i když vzácný trest, který byl dokonce zachycen i na jednom obraze, nazvaném Vytahování kýlu lodního lékaře admirála Jana van Nese od Lieve Pieterszové. Obraz je dnes umístěn v muzeu Rijksmuseum v Amsterdamu a je datován do let 1660-1686. Zobrazeno je zde právě tažené kýlem, které má za cíl zastrašit posádku a potlačit vzpoury. Trest ale neměl být smrtelný, takže trestanému byla mezi jednotlivými taženími umožněno si na chvíli oddychnout.

Na praktickou ukázku z filmu se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Mýtus? S příliš mnoho záznamy!

I když popis celého kýlování vypadá hrůzně, o samotném trestu jako takovém i jeho provedení existuje spousta spekulací. Tento trest byl v Británii ukončen kolem roku 1720, zatímco Nizozemci jej jako metodu mučení oficiálně zakázali až v roce 1750. Právě proto, že o kýlování existují zmínky v různých starověkých textech a uměleckých dílech, je zřejmé, že se nejedná o vymyšlenou formu mučení, ale zřejmě o děsivou skutečnost.

Zdroje:

en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com/keelhauling, www.thewayofthepirates.com