Neomezená moc nad Japonskem

Vznikla na konci 19. století po vzoru francouzského četnictva a měla se tvářit jako elitní sbor vojenské policie. Od počátku však její smysl spočíval v krutém vymahačství a represi vůči vlastním lidem i nepřátelům, což si obyčejná policie nemohla dovolit. Kempeitai měla rozšířené pravomoce, úplné volnosti se dočkala se začátkem druhé světové války.

Mezi nejdůležitější pravomoce patřilo odsuzování a trestání, resp. poprava špiónů, odbojářů, partyzánů. Vládu měla tajná policie i nad věznicemi a kontrolovala nábory do armády. Pod palcem se jim dostaly také okupované oblasti v Číně a Koreji, kde rozhodovala nad životy civilistů i válečných zajatců. Moc měla Kempeitai i nad příslušníky armády, a to až o tři stupně hodnosti vyšší než měl policista. Člen policie tak mohl svévolně zatknout a věznit důstojníka, presumpce neviny v Japonsku tehdy neexistovala a na důkazy nikdo nehleděl. Soud také probíhal uvnitř Kempeitai, kde se odsouzený nesměl bránit.

Mučení a sexuální otrokyně


Navržená příručka jim ostatně dovolovala páchat ty nejkrutější metody mučení jak na civilistech, tak především na zajatcích. Mučení končilo popravou oběšením, kulkou, nebo na hranici. Ženy většinou vyvázly, staly se však sexuálními otrokyněmi.

Tzv. Comfort women, jak se ženy násilím vybrané k uspokojování potřeb japonských vojáků označovaly, sloužily ve speciálně zřízených vojenských nevěstincích nebo stanech. Kempeitai si vybírala dívky od věku 13 let, které následně rozdělila podle etnické příslušnosti. Podle toho, komu je přidělila, se odvíjely i ceny. Mezi comfort women figurovaly převážně Číňanky a Korejky, ale také bělošky. Odhadem 200 tisíc žen mělo sexuálně posloužit více než 3 milionům japonským vojákům.

Pokusy na zajatcích


Patrně nejznámější případ krutého počínání byly pokusy jednotky 173 pod taktovkou Kempeitai. Jednotka měla za úkol na zajatcích, v jejichž řadách se vyskytovali hlavně Číňani, Američané, Australané a všechny osoby označené jako nepohodlné a „bez hodnoty“, testovat chemické a biologické zbraně.

,,Bůh doktorům zadal úkol zastavit a vyléčit nemoci, my tu však děláme přesný opak,“ řekl vedoucí jednotky Shiro Ishii svým asistentům. Kromě testování zbraní zajatce nakazili smrtelnou nemocí, jako byl dýmějový mor, tuberkulóza a tyfus a sledovali průběh onemocnění. Vivisekce, tedy pitva zaživa, byly na denním pořádku. Podobných praktik se dopouštěla i nechvalně známá jednotka 731.

Před koncem války čítala Kempeitai přes 7 500 členů. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 byla tajná policie odzbrojena a rozpuštěna. Většina záznamů o spáchaných činech byla zničena, což mělo za následek, že se jen mizivé procento příslušníků dostalo k soudu za válečné zločiny, zatímco zbytek nebyl nikdy stíhán.