Ani odkryté dokumenty neukázaly konspiraci. Od atentátu na JFK uplynulo 55 let

22. listopad 2018 četba na 16 minut
John F. Kennedy s manželkou Jacqueline při průjezdu Dallasem chvíli před atentátem

John F. Kennedy s manželkou Jacqueline při průjezdu Dallasem chvíli před atentátem

Foto: Wikimedia Commons

Bylo krátce před půl jednou místního času, když vjela prezidentská limuzína v Dallasu na náměstí Dealey Plaza. Všude kolem byla spousta jásajících lidí. Manželka místního guvernéra Nellie Connallyová se otočila k Johnovi F. Kennedymu na zadním sedadle a vřele pronesla: "Pane prezidente, nemůžete říct, že vás Dallas nemiluje." "Ne, to se říct nedá," odtušil s úsměvem prezident. O chvíli později se ozvaly výstřely.

"Vždycky mi připadalo trochu zvláštní, že nás nepovolali svědčit. Byli jsme v tu chvíli jedni z těch, kdo byli k prezidentovi nejblíž. Doteď mám všechno v živých barvách před očima a slyším ten osudný výstřel," řekl Bill Newman před pěti lety listu Mirror.

"Nikdy jsem nefandil spikleneckým teoriím, ale věřím, že jedna kulka byla vypálena zpoza našich hlav. Vzpomínám si, jak prezident klesl do náruče své paní a jak se pak roztříštila jeho lebka. Byl to strašný pohled, na který nikdy nezapomenu… Jak jsme leželi, praštil jsem pěstí do země a řekl Gayle: ´Nějaký zku.vysyn právě zastřelil prezidenta. Leželi jsme dvě až tři minuty, dokud jsme neusoudili, že už můžeme vstát."

Už deset minut po střelbě se oba manželé dostali do živého vysílání a jejich svědectví budí zájem vlastně dodneška. Spolu s několika dalšími svědky totiž dodnes věří, že někdo mohl střílet z pahorku za nimi. Což by znamenalo, že střelců muselo být víc, protože Lee Harvey Oswald, který byl dopaden nedlouho po atentátu a dodnes je oficiálně považován za jediného pachatele, měl pálit z šestého patra nedaleké budovy Texaského knižního velkoskladu, nikoli přímo z pahorku.

"Když se mě někdo zeptá, jestli věřím, že to mohlo jít o spiknutí, odpovídám: Pokud spiknutím myslíte to, že střelců mohlo být víc než jeden, pak ano, je to možné. Ale zkrátka nevím," sdělila reportérům Mirror Gayle Newmanová. "Další otázka obvykle bývá: Myslíš, že s tím měla vláda něco společného? Odpovídám, že někteří jedinci do toho možná být zapleteni mohli, ale nějaká vládní agentura sotva."

Výpovědi Newmanových a několika dalších svědků, kteří také vypovídali o tom, že měli pocit, že minimálně jeden výstřel přišel i z pahorku, vedly později k protestům vůči oficiálním závěrům Warrenovy komise a stály také v pozadí známého procesu, který později vedl státní návladní Jim Garrison a snažil se v něm prokázat, že atentát byl dílem rozsáhlého spiknutí, právě se zapojením federálních státních složek. Jeho dalším argumentem pak byly slabiny zmíněné "teorie jedné kulky", která by podle jeho názoru musela vysloveně kličkovat, aby způsobila všechna Kennedyho i Connallyova zranění.

Ani Garrisonova verze, zpopularizovaná filmem Olivera Stonea JFK, však nebyla nikdy dostatečně prokázána a jím obviněný neworleanský obchodník Clay L. Shaw byl nakonec osvobozen.

Ze 104 svědků stojících na Dealey Plaza, kteří slyšeli výstřely, 56 uvedlo, že výstřely přicházely od budovy Texaského knižního velkoskladu, 35 se domnívalo, že zvuk přicházel od travnatého pahorku nebo železničního viaduktu, osm váhalo mezi pahorkem a velkoskladem a pět nedokázalo směr určit.

Konec Harveyho Oswalda

Lee Harvey Oswald se narodil v New Orleans 18. října 1939. V sedmnácti letech nastoupil k Námořní pěchotě Spojených států, kde prošel výcvikem se střelnou zbraní M1 Garand a splnil testy na ostřelovače. V říjnu 1959 se rozhodl ukončit službu u námořnictva, přičemž jako oficiální důvod uvedl špatný zdravotní stav své matky, o kterou chtěl pečovat. Namísto toho ale emigroval do Sovětského svazu, neboť již od mládí inklinoval ke komunismu. V roce 1962 se nicméně vrátil do Spojených států a 16. října 1963 nastoupil do Texaského knižního velkoskladu jako posila pro předvánoční období.

V době atentátu se opravdu nacházel v budově velkoskladu a podařilo se mu ji opustit předtím, než policie dům uzavřela - jeho nadřízený pak policistům oznámil, že ho pohřešuje. Do svého bytu přišel Oswald přibližně ve 13 hodin. Podle výpovědi domovnice Earlene Robertsové si oblékl kabát a "šel velice rychlou chůzí, takřka běžel" Naposledy ho viděla, jak čeká na nedaleké autobusové zastávce.

V rezidenční čtvrti Oak Cliff, něco přes kilometr od jeho bydliště, ho pak podle Warrenovy zprávy oslovil strážník Tippit, jehož měl Oswald vzápětí chladnkrevně zavraždit čtyřmi ranami z revolveru. Také tady byly zmiňovány pochybnosti. Popis údajného pachatele od očitých svědků se dost výrazně lišil od Oswaldovy podoby a neseděl ani počet a ráže nalezených nábojnic. Oswald byl nicméně krátce poté zatčen a posléze obviněn jak z vraždy Tippita, tak i Kennedyho. Nikdy se nepřiznal a označoval se vytrvale i před médii za obětního beránka.

Dva dny po svém zadržení, 24. listopadu 1963, byl během převozu do věznice za přítomnosti televizních kamer zastřelen. Jeho vrahem se stal majitel místního nočního klubu "Carousel" Jack Leon Rubinstein, zvaný Jack Ruby. K útoku, který byl díky přítomnosti davu novinářů dobře zdokumentován, došlo v podzemní garáži Dallaské vazební věznice. Žurnalisté vyhlíželi Oswalda, na něhož čekala vězeňská dodávka, která ho měla transportovat do Dallaské okresní věznice. Rubinstein byl ukryt mezi nimi a když eskorta vedla Oswalda kolem, vytáhl zpod kabátu svůj revolver a z bezprostřední blízkosti na něj vypálil. Těsně před výstřelem ještě zakřičel: "Zabil jsi mého prezidenta, ty kryso!"

Oswald utrpěl průstřel v oblasti dutiny břišní s následným masivním krvácením a přes okamžitý převoz do nemocnice Parkland Memorial Hospital zranění záhy podlehl.

V roce 1964 dospěla Warrenova komise k závěru, že Oswald prezidenta Kennedyho skutečně zastřelil. Roku 1979 Zvláštní výbor pro vyšetření atentátu Sněmovny reprezentantů zabývající se případem uvedl, že Oswald byl článkem rozsáhlého spiknutí proti Kennedymu a dodala, že Warrenova komise tuto možnost dostatečně neprošetřila.

Otevření archívů nepřineslo převrat

Nikdy nevyjasněné otazníky v Kennedyho smrti stejně jako v pozdějším úspěšném atentátu na jeho mladšího bratra Roberta vedly spolu s utajováním řady skutečností z vyšetřování k množství spikleneckých teorií, kdo za vraždou stál. Podle jedné, k níž se měla přihlásit prostřednictvím zvukové nahrávky i Jacqueline Kennedyová, byl hlavním osnovatelem atentátu Kennedyho nástupce Lyndon Johnson a "klika jižanských magnátů".

Podle novináře Davida Talbota stála za vraždou CIA, s níž se Kennedy měl začít rozcházet v pohledu na otázku Kuby a možného vojenského řešení tamější situace. 

Podle další teorie, oblíbené zejména českými konspiračními proruskými weby, nechali prezidenta zavraždit představitelé centrálního bankovního systému Spojených států amerických FED (Federálního rezervního systému), jejichž vliv a moc se údajně snažil omezit.

A existuje i řada dalších teorií, včetně fantaskních o mimozemšťanech.

Široká veřejnost tak s velkým očekáváním loni sledovala otevření dosud utajovaných dokumentů z vyšetřování Kennedyho smrti, které zveřejnila knihovna amerického Národního archivu. Nedozvěděla se z nich ale nic převratného, spíš jen další detaily k faktům, které už byly známé: třeba to, že nějaký anonym oznámil plánované zavraždění Oswalda už den před jeho smrtí FBI, ale dallaská policie ho přesto nedokázala ochránit, nebo že CIA zachytila Oswaldův hovor s ruskou ambasádou. Dallaská divize FBI se také podle zprávy neworleanské divize snažila najít Oswalda ještě před atentátem. Žádný nově odtajněný dokument nicméně neuváděl, že by Oswald neměl být pachatelem.

Protože ani nyní nebyly dokumenty odtajněny všechny (u části z nich tomu zabránil prezident Donald Trump) a protože spiklenecké teorie vždy působí lákavěji než doložitelná skutečnost, nelze ani po loňském kroku Národního archivu USA předpokládat, že by utichly. Předčasně ukončený příběh jednoho nadějného amerického prezidenta a symbolu své epochy nikdy nepřestane lidi vzrušovat. Jeho odkaz je však současně nepřestane inspirovat.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky