Kerenského amazonky z praporu smrti: Statečným ženám připravili bolševici peklo

Kerenskij (druhý zprava) na zasedání ministerstva války

Kerenskij (druhý zprava) na zasedání ministerstva války

Foto: Karl Bulla / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Většina populace se ztotožňuje s názorem, že ženy do armády nepatří. A už vůbec ne do první linie. Z historie však známe případy, kdy ženy nejen že bojovaly statečně se zbraní v ruce a byly statečnější než někteří muži, ale dokonce nasazovaly své životy za vyšší ideologii. Jedněmi z těchto žen jsou tzv. Kerenského amazonky.

Název by nás mohl zmást, mohli bychom se ptát, zda má něco společného nejen s bájnými amazonkami, ale i třeba s Kaddáfího amazonkami, ozbrojenou gardou nechvalně proslulého diktátora. I když se jedná spíše o spojitost slovní, vyplývající ze statečnosti žen, i v tomto případě se jedná o elitní jednotku, jež měla bránit Zimní palác.

I Rusové totiž byli jedním z národů, kdo ve své slepé ideologii bral doslova každého, kdo by pro stát a z přesvědčení položil život.

Ženám tak bylo umožněno sloužit v bojových jednotkách, a dokonce i v první linii se zbraní v ruce. K takovým elitním jednotkám patřil i tzv. Prapor smrti.

Odhodlané, urputné a bezhlavě „statečné“

Členkami Praporu smrti byly dostatečně zmanipulované ženy, jež byly fanaticky odhodlány bránit Zimní palác.

Psal se rok 1917 a Maria Bočkarevová, prostá žena sloužící v ruské armádě, napsala dopis nejvyššímu velení. V duchu ideologie, jíž vyznávala, vnukla velení, že by byl dobrý nápad postavit čistě ženský prapor pro obranu matičky Rusi.

Sama sebe pasovala přitom na jeho velitelku.

 Alexander Kerenský - souhlasil s vytvořením ženské elitní jednotkyAlexander Kerenský - souhlasil s vytvořením ženské elitní jednotkyZdroj: Neznámý / Creative Commons / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Tři sta vyvolených

Velení bylo velmi překvapeno takto smělým a zvláštním návrhem, ale po měsíci zvažování ministr Alexandr Kerenskij jejímu návrhu vyhověl. V Petrohradu tak byl založen 1. Ženský prapor.

Netrvalo dlouho a členkami praporu byly celé dvě tisícovky žen. Zajímavé je, že mezi nimi byla i Olga Kerenská – manželka předsedy ruské Prozatímní vlády. 

Z těchto tisíců si nakonec velící Bočkarevová vybrala jen 300 vyvolených. A jako správné velitelka měla velice přísné nároky a trvala na striktní disciplíně a oddanosti.

Muammar Kaddáfí

Harém Muammara Kaddáfího: Zvrhlé choutky diktátora vycházejí najevo až nyní

Fanatismus nad životem

Na konci první světové války se prapor konečně dostal na frontu při Kerenského ofenzivě. Ta byla i poslední ruskou ofenzivou, o čemže svědčilo i celkové rozpoložení. Bojová morálka vojska již byla nízká a vojáci odmítli rozkaz k útoku. Mužští vojáci.

Jedinou jednotkou, která se vrhla do boje a pronikla do německého území, byly právě fanatické Bočkarevové bojovnice. Neuspěly. Respektivě utrpěly velmi citlivé ztráty a musely ustoupit. Zbraně však složit nehodlaly – ne pro jejich statečnost, ale z obavy, že budou vítězi následně z pomsty znásilněny.

 

Idea Zimního paláce

Po revoluci byl prapor stále na frontě, ale už nebyl součástí bojové zóny. Ženy s tím ale nesouhlasily a Kerenskému stále chodily dopisy od mnoha z nich. Chtěly po něm založit další ženské prapory.

Kerenský ruský socialistický politik, právník a druhý předseda ruské prozatímní vlády na to konto založil i 2. Ženský prapor.
A, světe, div se, i jeho velitelkou byla Bočkarevová. Tento prapor neměl bojovat, ale bránit nic menšího než Zimní paláce.

Za dobu prozatímní vlády vznikly v Rusku celkem čtyři ženské vojenské prapory. Ač byly ženy dobré bojovnice, a především ideologicky předčily i muže, nebyly příliš oblíbené - často čelily urážkám, nebyly pro ně odpovídající uniformy, jejich jednotky nebyly dobře zásobovány a často jim byly dávány podřadné rozkazy, jako hlídání železničních stanic a skladů.

Až s bolševickou vládou byly všechny ženské jednotky zrušeny a jejich velitelka Marie Bočkarevová odsouzena k smrti jako nepřítele dělnické třídy.

Její život skončil 16. května 1920.

Zdroje:

www.extrastory.cz

europecentenary.eu

cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Fjodorovič_Kerenskij

Akční letáky