"Lidé kladou příliš velký důraz na IQ," říká Kim, kterému ve čtyřech letech naměřili IQ 210. Byl schopný řešit složité matematické rovnice. I díky tomu se stal miláčkem Korei a slavným geniálním dítětem. Všichni od něj očekávali, že bude pracovat pro prestižní firmy a odpovídat na složité světové problémy.
To se ale nestalo, protože Kim dal přednost studiu stavebního inženýrství a klidnému životu univerzitního profesora, po němž nikdo nechce geniální výkony. Ty po něm totiž chtěli už v osmi letech, když nastoupil do NASA v USA, kde pracoval deset let. V osmnácti letech ale celou kariéru matematika pověsil na hřebík a vrátil se domů. Takto strávené roky Kim nazval jako osamělé. "V té době jsem vedl svůj život jako stroj - probudil jsem se, vyřešil denní přiřazenou rovnici, jedl, spal… Opravdu jsem nevěděl, co dělám, byl jsem osamělý a neměl jsem žádné přátele."
Jeho návrat byl živnou půdou pro média, která jej označila za "selhání". Jediné, co chtěl syn profesora fyziky a lékařky, byl klid. " Cítil jsem se jako opice v zoologické zahradě, raději jsem se zavřel doma a vyhýbal se jakékoli společnosti." To mu však nemohlo vydržet dlouho, protože, i když Kim v prvním roce života uměl korejskou abecedu a 1000 čínských znaků, ve třech dokázal počítat na kalkulačce, vydal jedny z nejprodávanějších esejů v angličtině a němčině, v pěti mluvil anglicky, francouzsky, německy a japonsky a řešil diferenciální rovnice, nevystudoval oficiální základní ani střední školu. To je základní předpoklad pro vstup na jakoukoli univerzitu, takže tyto dveře mu zůstaly zavřené.
"Protože jsem neměl žádný oficiální diplom - musel jsem začít úplně od nuly," přiznává Kim. To ale pro génia nebylo žádnou překážkou. Za rok splnil zkoušky ze základního vzdělání a za další rok už měl maturitu. Konečně mohl nastoupit na univerzitu a žít jako normální kluk, což byl pro Kima největší životní cíl. I dnes ho ale korejská média označují za "promarněný případ". Kim to už ale háže za hlavu a navíc se snaží brojit proti uměle vytvořené popularitě geniálních dětí. Naposledy ho novináři pronásledovali, když se objevil příběh o chlapci, který v devíti letech nastoupil na vysokou školu a srovnávali ho s Kimem. "Tento příběh mě utvrdil pouze v tom, že jediné, co bych tomu chlapci sdělil, by bylo, aby nevyrůstal stejně jako já." Povzdechl si génius a dodává: "Stejně jako světové rekordy pro sportovce, i vysoké IQ je jen dalším prvkem lidského talentu. Pokud existuje dlouhé spektrum kategorií s mnoha různými talenty, byl bych jen jeho částí. Já se prostě dokážu soustředit na jednu věc a další lidé zase mají jiná nadání. Společnost by neměla soudit nikoho s jednostrannými standardy. Každý má různé úrovně učení, nadějí, nadání a snů, a to bychom měli respektovat." Říká univerzitní profesor. (Zdroj: http://www.koreaherald.com, říjen 2020, www.en.wikipedia.org)
