Co bylo Kladivo na čarodějnice: Kniha tak strašná, že jí církev zatratila

23. květen 2020 četba na 4 minuty
Čarodějnictví

Čarodějnictví

Foto: Shutterstock

Hon na čarodějnice trval bezmála tři století. Nikdo nebyl v bezpečí. Výslechy byly kruté a lidé se báli, aby mučený v nejhorších chvílích neřekl jejich jméno. Inkvizitoři neměli slitování a oháněli se papežovým svolením.

Malleus maleficarum

V 15. století vychází kniha Malleus maleficarum, která se v žebříčku popularity vyšplhala na druhé místo. Bibli nepřeskočila, ale po všech titulech, které se zabývalý tématem čarodějnictví, byla sháňka. Kniha obsahovala svérázný návod, jak postupovat během výslechů podezřelých, nastěstí se nestala oficiální příručkou inkvizitorů a soudních tribunálů. Sprenger byl jedním z autorů, ale spekuluje se, že byl jen nastrčenou loutkou a "mozkem" celé knihy byl Kramer. Církev se od knihy chtěla distancovat. Nastolené podmínky považovala za neetické a postupy v ní se blížily démonologii.

Po tom, co Kramer uspořádal v Innsbrucku opulentní soud s 57 podezřelými, strhl na sebe pozornost. Bohužel ne v dobrém, nikdo totiž nebyl odsouzen. Našel útěchu u papeže, který na prosby Kramera vydává bulu Summis desiderantes affectibus a dává inkvizitorům volnou ruku. Dokument měl svá pravidla a byl místně omezen, ale situaci nedokázali udržet pod kontrolou. Každý, kdo na hranici přivedl kouzelníka nebo čarodějnici, byl odměněn za službu církvi a Bohu. Běžně se uvádí, že na hranicích mezi 15. a 18. stoletím bylo upáleno 35 000 lidí, ale dohady se dotýkají až půlmilionové hranice. Informace o těch, kteří byli vězněni a museli snášet mučení, neexistují.

Kniha se zabývá výhradně čarodějnictvím. Ženy jsou zfanatizované, nevyrovnané, ovládané touhami, zranitelné, slabé a snáze polapitelné mocnými a zlými silami, které je přiváděly na scestí. Oproti mužům bylo třeba pevné ruky. 

Skutečný příběh

V roce 1963 vydal Václav Kaplický knihu Kladivo na čarodějnice. Popisuje to, co se dělo v okolí Šumperka mezi roky 1678 a 1692.

Žebračka v sobotínském kostele chtěla ukrást hostii pro svoji svoji přítelkyni, aby uzdravily krávu, která přestala dojit. Ministrant vše nahlásil farářovi a rozhořela se nekonečná šňůra mučení a vyslýchání. Byl povolán nelítostný advokát z Olomouce Boblig, který se stal postrachem širokého okolí. Inkvizitor čarodějnických procesů vytvářel smyšlené příběhy tak, aby mohl odsoudit co nejvíce lidí. Mučil chudé, aby je donutil přiznat se ke spolčování s bohatými. Jejich majetek mu pak spadl do klína. Mučení děkana Lautnera a smrt mladé kuchařky Zuzany Voglické, kterou považoval za svou dceru a měl ji upřímně rád, byl vrcholem příběhu. V jednu chvíli se lidé přiznávali, později svá tvrzení odmítali. Lautner, který byl nalákán do léčky a zrazen svým přítelem Winklerem, měl "snazší" smrt díky sáčku se střelným prachem uvázaným kolem krku.

Film

Stejnojmenný film byl natočen pouhých šest let po knize. Čerpal z dochovaných spisů z konce 17. století o čarodějnických procesech. Vladimír Šmeral (†78) jako Jindřich Boblig a Josef Kemr (†72), který se ujal role odporného Ignáce, podali excelentní výkony. Do problémů se lidé dostali i za naprosté maličkosti jako zaříkávání bolestí při porodu. Obávaný inkvizitor se nezdráhal obětovat životy mnoha nevinných lidí, aby dosáhl na bohatství. Pod záminkou očištění kraje od čarodějnic a temných sil si nemohli svou čistotou být jistí chudí ani bohatí. Příběh začíná stejně jako v knize, kde žebračka ukradne hostii. Vykonstruovaný proces se zvrhne v nelítostné pronásledování.

Ve skutečnosti byl Boblig psychicky narušený a trpěl sodomií. Označovalo se tak nepřirozené sexuální chování, při kterém nemohlo dojít k početí - orální a anální sex, stejnopohlavní styk a styk se zvířaty.

Bonus

Možná to byl záměr, možná ne. Po shlédnutí filmu se divák neubrání paralele s děním v 50. letech minulého století. Vyvolávání strachu a nejistoty připomínalo doby stalinismu. Snímek byl promítán jen v menších kinech a filmových klubech, svobody se mu dostalo až po roce 1989.

Akční letáky