Krátký život Klary Hitlerové, narozené Pölzlové, obestřela celá řada osobních tragédií. Není proto divu, že se silně upnula na svého syna. Je proto zajímavou otázkou, zda by Adolfa dokázala přesvědčit, aby od svých požadavků pro rasově čistou Evropu upustil. Adolf byl osobnost sám o sobě a matku by zřejmě neposlechl. To měl po svém otci.

Tragická ztráta čtyř dětí


Klára se narodila 12. srpna 1860. Její píle, energie a tichá osobnost z ní dělala nesmírně atraktivní dívku. V 16 letech se uchýlila pracovat jako služebná do rodinného zázemí Aloise Hitlera, jejího vzdáleného bratrance. Za dobu činnosti u svého příbuzného se stala svědkem Aloisova rozvodu s první manželkou, druhé svatby a úmrtí jeho poslední ženy. Tři roky po její smrti se Alois a Klara vzali. Byl rok 1885 a po velice krátkém obřadu šel Alois jako vždy do práce a těhotná Klara zůstala doma.


O čtyři měsíce později se jim narodí syn Gustav. Za rok mu přivedou na svět sestřičku Idu. Obě batolata tragicky umírají na sklonku zimy 1886. Tím tragédie bohužel začíná. V létě 1887 Klara porodí třetího potomka, Otta, který smutně následuje své sourozence. Zdrcení rodiče jsou zcela na dně, ale naději nevzdávají. 20. dubna 1889 se narodí Adolf.

V roce 1892 se tříčlenná rodina stěhuje do Passau a rodinku rozšíří ještě o dva členy. Jen krátce. Edmund, narozený v roce 1894, umírá o šest let později na spalničky. Než se tak stane, přivítá společně se starším bráchou v roce 1896 sestřičku Paulu. Z šesti sourozenců rodinnou tragédii nakonec přežijí jen Adolf a Paula, a matka se k nim zcela upne.

Šťasná. Krátce.


Klara doufala, že štěstí je konečně na dosah. Pohroužila se do výchovy svých dětí a starání se o dům. Dokonce do rodiny přijala Aloisovy dvě děti z předešlých manželství Aloise Jr. a Angelu. Alois pro poklidný rodinný život neměl žádné pochopení. Z práce chodil domu utahaný, dětem se téměř nevěnoval.

Také tíhl k alkoholu a dopřával si ho i časně ráno před prací. Osudného dne roku 1903 se objevil v hospodě a objednal si pití. Než mu ho přinesli, zemřel na infarkt. Klara byla zdevastovaná, ale musela se postarat o své děti. Prodali dům v Leondingu a přestěhovali se do malého bytečku v Linz. Aloisovy děti z předchozích manželství přenechala jejich matkám.

Adolfovi bylo 14 let a začal snít o dráze slavného umělce. S trochou nastřádaných peněz mu Klara pořídila piáno a malířské plátno. A zatímco její syn konečně prožíval opravdové dětství, ona sama pomalu umírala.

Diagnostikovali jí rakovinu prsu. Dr. Eduard Bloch se snažil udělat vše pro to, aby Klaru zachránil, dokonce na jeho popud podstoupila kompletní mastektomii, rakovina byla v pokročilém stádiu a metastázovala do ostatních orgánů. Roku 1907 Klara umírá a Adolf prožívá ukrutná muka, jaká nepocítil ani během série úmrtí sourozenců a vlastního otce.

Vztah matky a syna


Dr. Eduard Bloch později vzpomínal na Adolfovu upřímnou bolest a přiznal, že zlomenějšího chlapce nikdy v životě neviděl: ,,Hitler nebyl klasický mamánek, nikdy jsem nebyl svědkem žádných patologických znaků. Jejich láska byla vzájemná. Klara zbožňovala svého syna. Dovolila mu, aby byl sám sebou a dělal, po čem jeho srdce touží. Obdivovala jeho malířské schopnosti a podporovala jeho ambice stát se malířem."


Zároveň se domníval, že by odsoudila jeho pozdější vývoj: ,,Kdyby věděla, co se z něho stalo, obracela by se v hrobě."

Hitler na něj nikdy nezapomněl. Pět let před skončením druhé světové války mu umožnil i s celou rodinou bezpečně emigrovat z Rakouska do Spojených Států. Bloch byl Žid.

Sám Adolf svou lásku k matce zmínil ve svém částečně autobiografickém díle Mein Kampf (Můj Boj): ,,... uctíval jsem otce, ale matku jsem miloval."