Doktor Bloch měl pověst poctivého lékaře, jenž ochotně navštěvoval pacienty i v nočních hodinách a chudším vrstvám účtoval menší poplatky. Když rodina neměla na zaplacení, platbu jí kolikrát i zcela odpustil. Stejně přistupoval ke Klaře Hitlerové, která v roce 1907 onemocněla rakovinou prsu. Coby vdova se dvěma dětmi neměla peněz nazbyt. Bloch ji přesto neodmítl a po celý rok neúnavně usiloval o záchranu jejího života.
Těsně před Vánocemi 1907 Klara své nemoci podlehla. 18letý Adolf Hitler se před lékařem rozplakal.
"Nebyl to maminčin mazánek v tom běžném slova smyslu. Ale nikdy jsem mezi matkou a synem neviděl tak silné pouto. Jejich láska byla vzájemná. Klara svého syna zbožňovala a všechno mu dovolila. Obdivovala jeho malby a kresby. I přes odpor svého manžela podpořila Adolfovy umělecké ambice," popsal Bloch vztah své pacientky k budoucímu diktátorovi.
Klařino manželství s vlastním strýcem Aloisem nebylo šťastné. Alois hodně pil a stával se agresivním. Když roku 1903 náhle zemřel, bylo to pro Klaru tak trochu vysvobození. Radost z nabyté svobody však přehlušily starosti o finanční zabezpečení rodiny.
Čtyři z Adolfových sourozenců zemřeli už v dětském věku. Přežila jen sestra Paula, se kterou se ale Hitler po svém nástupu k moci téměř nestýkal. Nechtěl ji zatahovat do své temné politiky. Doporučil jí, aby žila stranou všeho dění pod pseudonymem Wolfová, a byla tak chráněna jak před samotnými nacisty, tak před nepřáteli Říše.
Ochrany se dočkal i doktor Bloch. V roce 1938 napsal Hitlerovi o pomoc a ihned se mu dostalo zvláštního zacházení. Jeho rodina se nemusela vystěhovat ze svého domova, mohla zde v klidu zůstat až do chvíle, kdy její členové obdrží víza do USA. Jejich vycestování nikdo nebránil.
Bloch později v emigraci vzpomínal na Hitlerovu matku jako na "velmi zbožnou a laskavou ženu". "Obracela by se v hrobě, kdyby věděla, co se z jejího syna stalo," prohlásil.
