Kontrolní systém KLDR je jak vystřižen ze slavného románu George Orwella 1984. "Severokorejská společnost má k modelu Velkého bratra tak blízko, jak je to jen v lidské společnosti možné. Existují tam celé sítě konkurenčních tajných útvarů, které špehují občany i sebe navzájem. Nikdo nemůže být v klidu a vést soukromý život," vysvětluje americký odborník na Severní Koreu Nicholas Eberstadt.

Pracoviště, veřejné budovy, a dokonce i venkovní prostory jsou prošpikovány mikrofony, které zachycují konverzaci přítomných osob. Kam nemůže odposlouchávací zařízení, nastoupí placení udavači. Zapisují si, s kým se stýkáte, při namátkových kontrolách v domácnostech zjišťují, zda neposloucháte jinou rozhlasovou stanici než státní, zajímají se, s kým randí vaše dcera. Pokud se jim nápadník nezamlouvá, úřady románek zakážou.

Profesionálními udavači se často stávají postarší sousedky, které vám koukají až do talíře. V KLDR nejde o metaforu, ale doslovné vyjádření. Z takového talíře se totiž dá leccos vyčíst - větší porce jídla nebo častá konzumace masa naznačuje, že jste na tom podezřele lépe než zbytek ulice. Vznikne důvod k vyšetřování, kde jste to jídlo vzali a čím jste zaplatili.

Privilegované vrstvy si mohou dovolit počítač. Ten ale musí být registrován na vládních úřadech a smíte ho připojit jen k vnitrostátnímu internetu, který zobrazuje pouze severokorejské webové stránky. Komunikace se zahraničím je přísně zakázána. Do ciziny se nedovoláte ani z mobilních telefonů. (Zdroj: abcnews.go.com)

Ačkoli se komunismus původně zrodil z rovnostářských myšlenek, severokorejská společnost rovnost nezná. Občané jsou rozděleni do tří základních skupin a dalších asi 50 podskupin, které se liší ekonomickou úrovní i přiznáním občanských práv. Nejvýše stojí "loajální" vrstva, tvořená potomky dělníků a odbojářů, kteří kdysi bojovali proti japonské okupaci. U těchto rodin se předpokládá oddanost režimu a ochota udávat druhé. Za odměnu se "loajální" těší lepší stravě, a mohou si dokonce pořídit osobní auto.

Nejširší "kolísavá" vrstva tvoří jakousi střední třídu, kterou je potřeba neustále kontrolovat a prověřovat. Nejhůře je na tom ovšem vrstva "nepřátelská", jež se zrodila z někdejších soukromých obchodníků, soudců a vlastníků půdy. Jejich potomci dnes žijí v nejhorší bídě v zapadlých venkovských oblastech.

Společenský status zvaný "Songbun" se v KLDR dědí po předcích a připomíná kastovní systém Indie. Z určité příčky nikdy nemůžete poskočit výše, zato na nižší úroveň vás sesadí pro maličkost, přičemž se s vámi sveze celá rodina. Sestup v Songbun vždy znamená ještě větší chudobu, než v které jste žili doposud. Svobodně a bez obav se v Severní Koreji proto ani nenadechnete, natož abyste promluvili. (Zdroj: en.wikipedia.org)