Klerksdorpské koule jsou rýhované naprosto dokonalé ovály (tedy nikoli ne koule) se třemi čárami uprostřed, které patří mezi mimomístní artefakty (OOPART) a jsou považovány za definitivní důkaz vyspělých technologických schopností dávných prehistorických kultur. Mimomístní objekt znamená objekt, který nezapadá do současné časové osy týkající se vzniku Země a vývoje civilizace.
A zároveň jsou tyto (oválné) koule také jednou z velkých záhad. Neví se, jak vznikly, ani kdo je vytvořil. Ale co víme, že jsou staré asi 3 miliardy let, což je řadí do úplně jiné epochy naší planety.
Klerksdorpské koule
Co o nich víme? A co je konkrece?
Klerksdorpské koule měří od 0,5 až do 10 cm. Jsou to načervenalé kameny, které byly vykopány v dolech v Ottosdalu v Jihoafrické republice. Při jejich rozboru se ukázalo, že jsou koule ve skutečnosti pyrofylity, vrstevnaté křemičitany vzniklé hydrotermální alterací. Což laicky znamená, že vyschly. Proces, jímž se tak stalo, se nazývá konkrece.
Při konkreci, která je na Zemi obvyklým procesem, se jíl, bahno nebo nějaký pružný materiál dostane do mezery mezi vrstvami minerálů, které vyplaní. Postupem času a vlivem dehydratace se kámen jakoby smrští do zakřiveného tvaru a na povrchu se přirozeně vytvoří linie.
Staré anebo umělé?
Ač jsou tak neskutečně staré, vypadají velmi uměle, jako by je někdo vyrobil na soustruhu. Badatelé je obvykle popisují jako zploštělé koule nebo disky, které jsou někdy dokonce spojené a prorostlé jako mýdlové nebo bublifukové bubliny. A jak to už u záhadných předmětů bývá, i v případě Klerksdorpských koulí se objevují názory, že pocházejí z vesmíru a jsou dílem mimozemských civilizací. A to není jediná konspirační teorie.
Pravdou je, že každá z konspiračních anebo mimozemských teorií je daleko zajímavější, než kdybychom řekli, že tyto „kameny“ jsou vlastně jen jistou verzí betonu matičky Země. Dokonce se říká, že jejich mimozemský původ potvrdila i NASA.
Na dokument se podívejte zde:
Jak koule vypadají?
Každý umělec ví, jak obtížné je vytvořit anebo vůbec definovat pravidelnou dokonalou kouli.
Klerksdorpské koule jsou malé, hladké „oválné koule“ kovového vzhledu, přestože jsou kamenné. Mnohé z nich mají soustředné drážky probíhající po jejich obvodu. Jsou různobarevné, jejich barevná škála sahá od tmavě modré až po různé odstíny červené.
Kromě jejich vzhledu dokonalých koulí je stejnou záhadou i jejich tvrdost, protože by měly být údajně nejtvrdšími známými předměty, které člověk zná – přičemž nejtvrdším materiálem je ocel. Není možné je ani poškrábat kovovými nástroji.
Má na vlastnost koulí vliv místo nálezu?
Nabízí se také spekulace o tom, zdali na charakter koulí nemůže mít vliv místo jejich nálezu. Jihoafrický Ottosdal totiž vlastní místní těžební společnost Wonderstone Ltd., jejímž hlavním produktem je minerál zvaný pyrofylit, který je složen z hydroxidu křemičitanu hlinitého. Pyrofylit sám o sobě je poměrně měkký minerál, který se používá například pro výrobu vlakových brzd, v letectví anebo jej znají i sochaři. Podle vědce Paula Heinricha, který koule zkoumal petrografickou a rentgenovou difrakční analýzou, je většina koulí tvořena hematitem, zatímco několik málo z nich se skládá z magnetitu nebo wollastonitu. Hematit je přitom považován za nejdůležitější železnorudný minerál na planetě, který se hojně používá ve šperkařství. Je záhadou, jak se uvnitř pyrofylitu mohla vytvořit taková ložiska hematitu?
Samotné ložisko Wonderstone je údajně staré 2,8 až 3 miliardy let. A právě zde byly koule nalezeny. I odtud pak pocházejí konspirační teorie, že právě proto, že jsou koule z jiného materiálu, než pyrofylitu, nemohou být považovány za přírodní útvary, a daleko spíše jsou uměle vyrobeny. A jsme zpět u mimozemské teorie. Skutečnost však je, že neexistuje žádný záznam o tom, že by NASA tyto Klerksdorpské koule jakkoli financovala nebo řídila jejich studium.
Současný závěr tedy zní, že koule jsou tzv. vulkanické konkrece – tedy výsledek procesu srážení minerálního cementu v prostorách mezi zrny sedimentu. Tímto procesem velmi pomalu vznikají nejčastěji malé, tvrdé, zhruba kulovité kameny uvnitř jiných, měkčích sedimentárních hostitelských materiálů. Tedy skutečně, zemský beton?
Musíme se tedy smířit s tím, že tyto objekty zůstávají nadále záhadou.
Zdroje:
