Psal se rok 1982. Zanedlouho si o podivné události štěbetali i vrabci na střeše. Objevily se desítky teorií, které vysvětlovaly, co kamenné koule rozhýbalo. Původ předmětů kulovitého až diskovitého tvaru, shromážděných horníky a nadšenci do geologie ze tří miliard let starých ložisek pyrofylitu poblíž městečka Ottosdalu v Jižní Africe, byl totiž i pro vědce záhadou.
Až o dvacet let později odborníci zjistili, že nejde o nemístné artefakty vyrobené inteligentními bytostmi, pozůstatky vyspělé civilizace, dinosauří vejce nebo zkamenělá semena, jak se spekulovalo, ale o výsledek přírodního procesu zvaný konkrece.
Klerksdorpské koule
Potvrdila to petrografická a rentgenová difrakční analýza vzorků, jež zároveň zjistila, že se koule o průměru od 0,5 do 10 cm skládají z hematitu, wollastonitu či z pyritu. Když je vědci rozřízli napůl, objevila se radiální struktura končící ve středu.
„Proces jejich vzniku je podobný tvorbě perel,” vysvětluje geolog Bruce Cairncross. „Na počátku všeho je nějaký cizorodý prvek, jako například kus rostliny, kůstka od zvířete nebo brouk. Ten se pohybuje v méně husté hornině a nabaluje na sebe látky z okolního prostředí. Protože růst konkrementu probíhá neomezeně ve všech směrech, vzniká kulovitý tvar.”
V případě, že by předmět narazil na tvrdší kámen nebo by ho poodnesla voda, koule se zdeformuje. Také latitudinální rýhy, které tyto objekty zdobí, odkazují na prostředí, v němž rostly.
Záhadné otáčení
Zbývalo odpovědět na otázku, proč se koule vystavené v muzeu hýbaly. „Byla to novinářská kachna,” oznámil kurátor Roelf Marx. „Deník Weekly World News mě nesprávně citoval. Sice jsem uvedl, že se kývaly, zároveň jsem ale vysvětlil, že to bylo kvůli otřesům země způsobeným podzemními odstřely při místní těžbě zlata.”
Záhada klerksdorpských koulí tak byla objasněná. I přesto, že to trvalo více než dvacet let, nakonec se odborníci shodli, že na nich není nic nadpřirozeného.
Zdroje: www.iflscience.com, www.en.wikipedia.org
