Kletby typu "do roka a do dne" známe i z českých pověstí. Chodský předák Jan Sladký Kozina vyzval na boží soud šlechtice Lomikara, jenž ho za rebelii poslal na šibenici. Lomikar pak skutečně zemřel přesně za rok a den od Kozinovy popravy.

Historicky bohužel není doloženo, že by Kozina svá slavná slova na popravišti skutečně vyřkl. Pravda ovšem je, že Lomikara za rok stihla mozková mrtvice. Hrdý vůdce povstání byl popraven 28. listopadu 1695 a nenáviděný šlechtic zemřel na Dušičky příštího roku. Bylo to tedy téměř přesné - Bůh možná uznal svátek zesnulých jako vhodnější datum pro boží soud.

Velmistr netroškařil

Slova kletby nejsou prokázána ani v případě posledního velmistra templářského řádu. Pověst možná vznikla až poté, co jeho kati nečekaně zemřeli. Proces s templáři byl však natolik rozsáhlý a hrůzný, že si žádal mnohem silnější kletbu. Vztahovala se nejen na francouzského krále Filipa Sličného, ale i na jeho potomky.

Mezi lety 1307 a 1314 byli příslušníci templářského řádu hromadně zatýkáni, vyslýcháni, mučeni a popravováni. Rozkaz k tomu vydal Filip IV., zvaný Sličný, který se ani neobtěžoval poradit se o tom s papežem Bonifácem. Pro jistotu odstranil i jeho - nechal ho zajmout a na jeho místo dosadil vlastního muže, jenž si říkal Klement V. a králi na všechno kýval.

Veřejnosti Filip IV. představoval templáře jako kacířské hnutí zaprodané ďáblu. Pravý důvod k jejich likvidaci ale ležel jinde: král si od bohatého řádu napůjčoval velké sumy peněz a nehodlal je vracet. Templáři byli na druhé straně chytří obchodníci a nehodlali jeho dluhy jen tak odepsat. Král jim tedy ukázal, kdo je tady mocnější.

Kletba se naplnila

Proces byl rozsáhlý a zbytečně krutý. Sám Jacques de Molay zemřel v březnu roku 1314 na hranici na ostrově la Cité uprostřed Paříže, přičemž král poručil udržovat pod ním jen mírný oheň, aby se jeho muka prodloužila. Podle pověsti tím ale zároveň velmistrovi poskytl čas na vyslovení osudné kletby.

Ta stihla nejprve Filipova patolízala, samozvaného papeže Klementa V. Koncem dubna téhož roku podlehl blíže nespecifikované nemoci a jeho smrt vzbudila ve vyšších kruzích hrůzu. Začalo se mluvit o prokletí. Dokonce i evropské panovnické rody začaly dávat od Filipa ruce pryč, jako by se obávaly, že nad ním visí něco hrozivého.

A opravdu brzy přišla řada i na něj. Na podzim 1314 ho během lovu stihla mrtvice. V následujících 14 letech pak zemřeli i všichni Filipovi mužští potomci, včetně vnuků. Krev krutého krále už Francii neměla nikdy vládnout

Zdroje: www.ancient-code.com, blog.nationalarchives.gov.uk, www.techtimes.com